Mudlovský svět je lehce dosažitelný kouzelnickým světem, protože čarodějové o mudlech ví, ale naopak už je to složitější. Mudlové neumí pochopit význam magie a již v minulosti se čarodějů zbavovali upalováním. Ve světě kouzel je nyní chaos a čaroděj...
Evelyn... Má úžasná Evelyn. Nevěděla, jak moc je důležitá pro pár životů v úplně jiné zemi, jiném vesmíru a času.
Byla tak obyčejná a nevědomá co se děje kvůli ní, kvůli tomu že ji úplně jiný svět potřebuje. Neměla o tom ani nikdy moc velkou představivost. Žila život v úplně jiném matrixu s jinými pravidly. Odkud je vlastně Evelyn? Kam vlastně patří když ji lidé potřebují jinde?
Dostala se sem úplnou náhodou, prostě zavřela oči a její osud byl rozhodnut. Evelyn se pouze nesla svými kroky domů za svou milovanou matkou a docela spěchala. Spěchala na místo kde se narodila a kde žila.
Evelyn byla jen mudla. Mudla chodící každé ráno do školy a poté domů, přeslékla se do pracovní uniformy a šla do práce aby se mohla postarat o svou matku, jejich domov a hlavně sebe.
Ve své rychlé chůzi domů zapomněla na schody, na ty malé schody co mají malé domky před prahem dveří. Udeřila se do hlavy, přímo do kliky dveří a svalila se na zem obličejem k zemi. Tupá bolest jí prošla celou hlavou a duněla na obličeji. Začala pociťovat únavu a zapomněla na to kde je, zapomněla zpracovávat co se stalo. Všechny myšlenky ji z hlavy vyletěly, při nárazu, ven.
Tolik únavy na jedno malé tělo nezvládla. Zavřela oči.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Harry seděl mimo bradavický zámek na lavicích, v tomto zimním a chladném počasí mu byla, samozřejmě, zima. S hlavou v dlaních plné slz se modlil k Merlinovi aby mu pomohl. Byl bezradný. Vše se točilo kolem Harryho a on nevěděl jak s tím naložit. Byl přece jenom dítě. Ne tedy úplně, bylo mu více než dost na to aby bral za sebe zodpovědnost, ale pořád se musel vypořádat s dospěláckými věcmi jako dospělý.
Ruce mokré od smutných slz, rukávy vlhké a tělo studené. Vítr se zvedl a sníh nabral na hustotě a rychlosti. Harry zvedl hlavu, pobral dech a zamrkal.
,,Merline, prosím dej mi sílu..."
Sílou myslel všemožné věci. Sílu jako odvahu. Sílu jako pomoc. Sílu jako záchranu.
Harry složil ruce k sobě a přemístil svůj zrak k nebi. Jeho oči viděly něco padat z oblak. Vstal z lavice na které před minutami plakal a šel směrem blíže, stále koukajíc se na věc, která padala. Čím níže byla, tím více zjišťoval že to je někdo, ne něco.
Harryho srdce se rozbušilo jako nikdy a jeho tep se zvýšil. V moment uvědomění se rozeběhl a myslel jen na to, jak tu osobu chytit. Připadalo mu, že čím blíže se snažil doběhnout, tím rychleji ten někdo padal.
Jakmile byl dostatečnou vzdáleností k záchraně, vytáhl hůlku a mávl s ní.
