Ellie Potter [Harry Potter]

20. Kapitola

"Ne!" Křičela jsem stále. Slzy mi stékaly po tvářích. Fred se mě snažil utišit. Bellatrix se smála. Harry se vytrhl z Lupinova sevření a běžel za ní.
"Harry ne!" Zakřičeli jsme na něj. Vyprostila jsem se z Fredova sevření a běžela jsem za ním.
"Ellie!" Zakřičeli na mě ostatní.
"Zabila jsem Siriuse! Zabila jsem Siriuse! Pojď si pro mě!" Řekla Harrymu Bellatrix.
"Crucio!" Harry na ni vyslal jednu z kleteb. Bellatrix padla na zem. Harry na ni mířil hůlkou.
"Notak, zabila ho. Udělej to! Zabij ji!" Řekl Voldemort. Nejdříve jsem ho nikde neviděla, pak se ale objevil před Harrym.
"Jsi slaboch!" Řekl a vyrazil mu hůlku z ruky.
"Harry!" Zakřičela jsem a rozeběhla se za ním. Stoupla jsem si před něj.
"Ellie Potterová. Vypadáš jako svá špinavá mudlovská matka!"
"Ji z toho vynechte!" Zakřičela jsem a mířila jsem na něj hůlkou. Harry mezitím sebral tu svou a taky ji na něj zamířil. Bellatrix mezitím zmizela.
"Myslíte si, že mě sami můžete přemoci?" Řekl Voldemort se smíchem.
"Oni ale nejsou sami." Ozvalo se za námi. Byl to Brumbál.
"Albusi."
"Ahoj Tome."
"Pojďme to jednou provždy ukončit."
"Souhlasím." Řekl Brumbál, nás kouzlem odstrčil a bojoval s Voldemortem. Voldemort vykouzlil ohnivého hada. To ale Brumbála nezastavilo. Brumbál vykouzlil velkou vodní bublinu a Voldemorta do ní zavřel. Voldemort se z ní ale dostal. Chtěla jsem pomoc a tak jsem se zvedla a rozeběhla jsem se k Brumbálovi.
"Ellie, ne!" Řekl Harry.
"Ellie, zpátky!" Řekl Brumbál a zase mě kouzlem odstrčil.
"Já chci ale pomoc!" Řekla jsem. Voldemort zakřičel a veškeré sklo prasklo. Voldemort namířil střepy na nás. Brumbál vytvořil ochranný štít a střepy se v něm proměnily v písek. Voldemorta to rozhořčilo. Zmizel. Harry se najednou začal svíjet v bolestech.
"Harry!" Řekla jsem. Nevedla jsem co dělat. Brumbál k němu přešel.
"Harry.." řekl.
"Prohrál si starče!" Skrz Harryho mluvil Voldemort. Dostal se mu do hlavy.
"Ne ne! Musíme mu přeci nějak pomoc." Řekla jsem.
"Tohle je na Harrym. My mu nijak nepomůžeme." Řekl Brumbál.
"To ty jsi slaboch. Nikdy nepoznáš jaké to je mít rodinu, nebo přátelství.. Vlastně je mi tě strašně líto." Řekl Harry. Mluvik k Voldemortovi. Z Harryho najednou vyletěl černý stín a vedle nás se objevil Voldemort. Natáhla jsem proti němu hůlku.
"Ellie.... My dva, se spolu ještě setkáme. To mi věř." Řekl. Najednou se za námi objevil ministr a bystrozorové. Voldemort si jich všiml a zmizel.
"Vrátil se..." Řekl Popletal nevěřícně.

Harryho a Brumbála si nafotili. Mě odstrčili, abych nevadila v záběru. Stálá jsem mimo všechny. Po tvářích mi stékaly slzy. Dávala jsem si za vinu Siriusovu smrt. Fred za mnou přišel. Otřela jsem si oči.
"Ahoj.." řekla jsem.
"Ahoj, jsi v pohodě?" Řekl Fred ustaraně.
"Jo... Vlastně ne, ale budu. Slibuju." Neudržela jsem navál slz. Bylo to silnější než já. Fred mě objal. Zabořila jsem hlavu do jeho hrudi.
"Je- je to moje vina..." Řekla jsem.
"Cože? Co to povídáš? Nemohla jsi přeci vědět, co se stane."
"Ale věděla jsem, že někdo umře..." Fred se mi podíval do očí.
"Nedávej si za vinu něco, co jsi neudělala. Může za to Bellatrix. To ona ho zabila."
"Já vím, ale-"
"Žádný ale ." Řekl s znovu mě pevně objal.

Balili jsme si věci na prázdniny. Tentokrát to bylo jiné. Tyhle prázdniny budou jiné. Voldemort je silnější. Musíme být pořád na pozoru. Byla jsem sama na pokoji. Seděla jsem u okna a dívala se ven.
"Máš už zbaleno, Ellie?" Ozvalo se ze dveří. Stál tam Brumbál.
"Ano. Jen jsem se zamyslela."
Brumbál vešel dovnitř.
"Chtěl jsem s tebou něco probrat."
"A co, pane?"
"Dostalo se ke mně, že se ti Voldemort dostal do mysli..."
"Je to tak. Najednou jsem ho slyšela a třeštila mi hlava."
"Musíš na to přes prázdniny dávat pozor. V příštím školním roce se na to zaměříme. Domluvím ti s profesorem Snapem hodiny obrany proti vniknutí do mysli. Přes prázdniny se snaž ho tam nepustit. Kdyby se to náhodou stalo, tak mi to pak musíš říct. Rozumíš mi?"
"Ano, pane."
"Dobře. Za 15 minut odjíždí vlak. Měla by jsi jít za svými přáteli."
"Díky, profesore."
"Nemáš za co."

Přiběhla jsem na vlak, bylo to těsné.
"Ellie! Už jsme si mysleli, že to nestihneš." Řekla Hermiona.
"Jsem tady.." řekla jsem a šla za nimi.
"Držíme ti tu místo." Řekli Fred s Georgem a poukázali na místo mezi nimi.
"Díky kluci." Pousmála jsem se a sedla si mezi ně. Fred dal ruku kolem mých ramen a dal mi pusu na čelo. Ostatní se na nás dívali s otevřenou pusou. Kromě George, ten věděl, že jsme spolu.
"Počkat. Něco mi uniklo?" Řekla Hermiona.
"Vy spolu chodíte?" Zeptal se Ron.
"Jo, nebuď tak překvapenej, brácho." Řekl Fred. Zasmála jsem se.
"Je zpátky její smích!" Řekl George a šťouchl do mě.
"Jste spolu roztomilý." Řekla Hermiona.
"Budete mi všichni psát. Všichni." Řekla jsem.
"Teď to bude složitější. Ale pokusím se." Řekl Ron. Podívala jsem se na Freda.
"Se mnou počítej." Řekl.
"Se mnou taky." Řekl George a rozcuchal mi vlasy. Pak jsem si něco uvědomila.
"Vy už jste vlastně se školou skončili. Příští rok už vás tam neuvidíme." Řekla jsem Fredovi s Georgem.
"Je to tak." Řekl Fred.
"Rozjedeme si vlastní business." Řekl George.
"Tak to vám držím palce." Řekla jsem s úsměvem.
Trošku jsem zaváhala nad naším vztahem. Bude to fungovat, když se teď nebudeme tolik vídat? Co když to nevyjde? Dost! Musím přestat myslet negativně! Dál už jsem nad tím nepřemýšlela. Nechala jsem se jen unášet přítomností.