Juprcan:
An unfamiliar ceiling.
No co to....kde to....kde to jsem?? Rozhlídl jsem se kolem sebe, polonahý. Ocitl jsem se ve školní ošetřovně. Bolí mě hlavísek... Ale kohopak to tu nevidím, je tu zase ta dívka s vlasem zeleným jak dobrej weed.
"No těěěěěěěě prdel, tak už konečne nechrápeš" oddechla si.
"Co?-" odkašlal jsem si.
Mezitím co jsem si odkašlával, při sezení naproti mé posteli si překrýžila nožky panožky a opřela si hlavu o loket položený na jejím stehně.
"Hele máš fakt odpornej ksicht. Jak že ti řikaj?" zeptala se.
"Um...Ju-" Ani jsem to nestihl doříct a už mi zase vlezla do řeci.
"Nenene, od teď jsi Jumu." jakmile to dořekla tak se...usmála? Ještě nikdy se na mě žádná holka neusmála. Co to má znamenat????
A proč mi teď jako dala úplně jiné jméno? Nebo je to snad... přezdívka?... Odvrátil jsem od ní zrak a lehce jsem se zbarvil do červenkavých barviček na obličejíčku.
Přestala se smát a zeptala se mě: "Ty se snad červenáš?.."
"N-ne..." zakryl jsem se dekou na posteli kde jsem odpočíval a zachumlal se do ní.
"Ale ukaž..." řekla s amused tónem. Zvedla se ze svého místečka a její ladné ale svalnaté nožky si našli cestu přímo nad mé chabé tělíčko pod mou deku. Pinnula mě na mou pacientskou postel a přiblížila se k mému obličeji.
Slowly but steady.
Můj dech se prohluboval každou sekundou. Mé srdíčko bilo o sto šest. Začal jsem se potit. Bylo tu vedro. Chtěl jsem se jen natáhnout pro kapesník na utření mých potných slz, ale ona mi mou ručku pevně chytla a přitiskla ji na postel, přímo nad mou hlavu. Leaving me breathless. Toto jsem opravdu nečekal.
Zase se začala nebezpečně přibližovat k mému obličeji. Nevěděl jsem co dělat (nebo koho) a tak jsem zůstal jen ležet v šoku.
ČTEŠ
The Juzu Love Story
RomancePříběh, tak zvaný "jaká to náhodička", který se odehrává v současnosti na odborné škole pro princezny a inžeýry. Upúdaty očáákejvejte každým dnem (lžu).
