Juprcan:
Ta... ta dívka... jako bych ji odněkud doněkud snad poněkud znal... To není možné...
Jako kdyby mi do života vstoupila nová chuť žít. Anebo jsem si to alespoň myslel. Dokud do mě nevrazila!? V poloprázdném buse...
"Auvísek" zamumlal jsem si pro sebe.
"Uhni vole bráchanče" vykříkla neznámá a mysteriózní dívka.
"H-huh?" stihl jsem vyhrknout před tím, než do mě stihla praštit znovu její gym-rat taškou.
Zmatený jsem pozoroval jak jde do zadní části autobusu, než si zasedla místo u okna, stihla na mě ještě jednou hodit zlomyslný smirk. Bylo to divné. Nechápal jsem o co jí jde. Povzdechl jsem si a znovu jsem zabořil svou hlavu do svého diáře plného tajemství. Stále jsem mohl cítit její pohled upřený na mě ze zadních sedadel autobusu. Jak jsem ji tak nenápadně očkem pozoroval, a ouškem poslouchal, zjistil jsem, že má namířeno na stejnou zastávku jako já. Že by jela na stejnou školu jako já?... Pro princezny jako já?... I mean... Nemyslím si, že je na tolik rozkošná jako já, aby mohla býti také princeznou.
ČTEŠ
The Juzu Love Story
RomansaPříběh, tak zvaný "jaká to náhodička", který se odehrává v současnosti na odborné škole pro princezny a inžeýry. Upúdaty očáákejvejte každým dnem (lžu).
