životní příběh

1.cesta minulosti

Psal se rok 2016 bylo mi 8 let zrovna jsem se přestěhovala k mě pra babičce od rodičů nevěděla jsem proč ale nějak jsem se v tom nepiplala bylo mi 8 a já nevěděla co se vše může stát moje minulost nebyla moc krásná rodiče byly zlý ovšem nevlastní otec dával mi zabrat i me matce v době kdy mi bylo 5 let se narodila moje mladší Ségra Lucie neměla jsem ji ráda jelikož dostala vždy co chtěla , na to že ji bylo málo byla pěkně vychcana divím se že to zvládna

V době kdy jsem se přestěhovala k pra babičce která bydlela daleko od mého bývalého bydliště měla jsem tam kamarády jelikož jsem do města občas jezdila když byly prázdniny takže jsem tam měla někoho o koho se můžu opřít stejně v mém bývalém městě jsem měla 2 kamarády což je docela málo vím ale nikdo mě neměl moc rád co už

U pra babi jsem se měla zpočátku dobře ale všechno to zaclo když mi bylo 10 let v městě kde jsem bydlela jsem měla i jiné příbuzné a rodinu vischni se na mě dívali přes prsty bylo to neúnosné

Měla jsem koníček přesně basketbal ale tam jsem moc nebyla v kolektivu neměli mě tam rádi po pravdě nevím proč ani do dnes asi zast no povězte byla jsem bezproblémová a dělala jsem to co měla s polovinou holek jsem byla i příbuzná! Šílene ani jsem za nima moc nalezla já si žila svůj život a na hřišti jsem hrála vcelku dobře patřila jsem mezi dobré hračky to vím určitě nevím mlzma zast že jsem lepší ale to nevadí

V nové škole to bylo úžasné měla jsem tam spoustu přátel ale hodně jsem slyšela narážky že jsem hyperaktivni bylo mi to líto ale díky tomu se semnou více lidí bavilo takže jsem pokračovala ve svém chování

Ohledně mich přátel měla jsem 2 nejlepší každý ráno jsem spolu chodili do školy ovšem každá byla v jiné třídě ale byly jsem ve stejném ročníku byly jsem si oporou a dělali kraviny jako normální náctileté divky no řekněte jaký kraviny ste dělali vy hodně velký mi také

Ohledně škole a učení bylo pro mě těžké se učit jelikož jsem do 2 třídy nechodila do školy kvůli rodičům takže jsem neuměla moc číst ani psát mluvíme o konci 2 třídy kdy jsem se přestěhovala a nastoupila pořádně jsem neuměla ani mluvit smutne co ale naučila jsem se to nechodila jsem na logopedii ani nic takového učila mě moje babička,  ano babička ne pra babička matka moji matky a ta měla své metody možná ste to měli někdo stejně ale za každý slovo co jsem přečetla špatně byl pohlavek ale ne žádný malý docela velký na 8lete dítě

Čas utíkal a na rostla zacla jsem si uvědomovat spoustu věcí ale v 11 letech se všechno rozpadlo zjistila jsem spoustu věcí o mich rodiči muž kterého znám jako otce není můj otec byla jsem v šoku ale i rada zjistila jsem že kvůli navykovim látkám jsem tady nechápala jsem to bylo to těžké a především jsem tomu nevěřila

Ve 12 letech jsem našla svého biologického otce přišel mi v pořádku ale příběhem času jsem zjistila  že je to kreten nějak jsem ztratila důvěru ke všem neměla jsem nikoho ani kamarádky komu bych se chtěla svěřit bylo to těžké to všechno nechat pro sebe ale jednoho dne jsem potkala mého dědu bylo to světlo ve 14 letech sem se k dědovi a jeho manželce odstěhovala kvůli problémům v bývalém městě rodina mě neměla ráda a říkaly mi hrozně věcí už jsem to psychicky nezvládala určitě víte kam to vedlo ano k řezání nejhorší věc co mě kdy napadla ale pomohla mi to neříkám aby jste to dělali ale v tu dobu to bylo moje jediné východisko z té temnoty někteří to určitě pochopí přestěhovala jsem se ve 14 letech do nové školy, města  a nový kolektiv

Ve škole to nebylo první týden moc dobre zachytila jsem pár hnusnych slov ale po nějakých 2 týdnech jsem byla v celku už oblíbená chtělo mě docela hodně kluků a některé holky co se semnou bavili se bavili jen kvůli klukům no jo no holky co nadelate

Udělala jsem si spoustu přátel ale i nepřátel co si Budem nemůže být všechno jen světle

- v další kapitole bych vás obeznámila s přítomnosti a věcmi doufám že se vám první kapitola líbila pokud ano děkuji <33