Jizvy na duši | HP ✔

17. Křivák Malfoy

𝐃𝐑𝐀𝐂𝐎

Už několik minut seděl v Křiklanově kabinetu a tiše vyčkával. Nedával na sobě znát rozhořčení, jež v něm při předchozím setkání profesor lektvarů vyvolal, jen si s nepřítomným výrazem prohlížel poškrábanou desku stolu a netrpělivě poklepával bříšky prstů o svá kolena.

„Hmm," protahoval Křiklan už nejmíň podesáté, zatímco četl Dracovy poznámky ohledně přípravy Tekutého štěstí. Ještě se ani nepodíval na kvalitu lektvaru, který mu přinesl ukázat. Jako by musel v první řadě zkoumat podrobný návod.

Dracovi došlo, že Horácio Křiklan možná sám nikdy Felixe namíchat nedokázal. Ano, byl sice schopný lektvarista, ale lektvary jako Tekuté štěstí nebyly součástí obyčejné výuky. Nebo si možná nemohl dovolit vzácné ingredience, za něž Draco utratil stovky galeonů. Drahý lektvar, ale užitečný.

Sledoval jeho mohutný knír, přičemž si pohrával s vlastními myšlenkami. Kdyby byl zvěromágem, byla by jeho podoba mrož, nebo se ta proměna nevztahuje ke vzhledu jedince? Křiklan mu totiž mrože připomínal, jen neměl dlouhé kly.

Po nekonečných deseti minutách, kdy dočetl Dracovo pojednání o Tekutém štěstí, jej odložil na okraj stolu a přes něj položil učebnici lektvarů.

Chtěl si to nechat? Draco si ho nedůvěřivě prohlížel.

Horácio Křiklan pro jistotu položil ještě štos pergamenů na hromádku po své pravici, než upřel pohled ke třem lahvičkám se zlatavě zbarveným lektvarem. Jeho kulaté oči se nepatrně rozšířily, když jednu z nich vzal do svých tlustých prstů.

„Tak?" promluvil Draco netrpělivě. Už tam byl téměř půl hodiny, nepotřeboval nadále ztrácet čas s tím plešatým lektvaristou. Jedno. Blbé. Razítko.

„Trpělivost, chlapče. Trpělivost růže přináší," odbyl ho profesor lektvarů. Draco v duchu zabědoval, že byl přeci trpělivý celého půlroku, kdy na lektvaru pracoval, ale to jistě musel Křiklan vědět, proto mlčel a čekal.

Profesor lahvičku otevřel a přičichl si. Jen tak nevýznamně kývl hlavou, než malíčkem zkusil vklouznout dovnitř. Nešlo mu to, i tak malý prst měl tlustý, proto beze studu flakonek naklonil a decentně si z něj přihnul.

Draco se v duchu ušklíbal. Ten starý idiot, pomyslel si, kdybych mu tam nalil nějaký jed, už by bylo po něm.

Naštěstí pro oba nikoho nezabil. Křiklan lahvičku zavřel, hluboce se nadechl, až se jeho kaštanově hnědé sako napnulo.

„Tak tedy, pane Malfoyi, myslím, že tentokrát si potvrzení o složení lektvaristických zkoušek zasloužíte," usuzoval, přičemž sahal do šuplíku. Draco si nemohl nevšimnout, jak při tom pohybu opatrně strčil jednu ze tří lahviček do rukávu. „Jen najdu formulář."

„Nemusíte," zastavil ho rázně a sáhl do vnitřní kapsy svého saka. „Už ho mám vyplněný."

Křiklan se zdál být překvapen, ale nedával to na sobě znát příliš okatě. Místo toho pro formulář natáhl ruku, připravil si brk a podepsal se. Jako důkaz odborné práce ještě napsal krátký závěr, než vše zakončil obtisknutím razítka s emblémem Bradavic.

„Je to vaše," podával mu formulář zpět. Draco s odkašláním vstal.

„A ta lahvička, kterou jste si schoval, je zase vaše," prohlížel si ho prozíravě. Křiklan celý zčervenal, když Dracovi předával formulář, ale nic mu na to neřekl. Jen vykuleně sledoval, jak si blonďák sebral zbytek lektvarů a opustil jeho kabinet.