Již jsme se dostali před město Timmer. Naše cesta pokračovala v stejném duchu jako předešlá. Michael a Raguel promleli celou cestu. Já a Ariel jsme dnes mlčeli.
Ariel se na mě celou dobu nepodívala. K včerejšku mi nic neřekla, prostě se chovala normálně. Jako kdyby se nic nestalo. To jsem to až tak moc pokazil? Mrzí mě to, nechtěl jsem, aby se cítila špatně. Měl bych se jí omluvit. Ale nechápu co jsem pokazil, takže za co se mám omluvit? Pokud by jí bylo cokoliv nepříjemný, měla mi to říct. Nyní vůbec nevím proč se tak chová. To jsem tak strašně líbal, že jí to změnilo názor? Však nelíbám špatně. A to ti řekl kdo? Ona určitě ne. Nechtěl jsem jí nutit do ničeho. Mám se jí zeptat? Nemyslím si, že má náladu na to se mnou mluvit. Proč je to tak zatraceně složitý?
Michael nás vedl. Již jsem začal vidět město Timmer. Vedle cesty jsem uviděl domy. Město vypadá velmi vyspěle. Domy vypadají v skvělém stavu. Jsou vysoké a omítky vypadají nově. Skleněná okna a dřevěné sloupy pomáhaly držet domy pohromadě.
Michael zvedl ruku. Všichni jsme se zastavili. „Už jsme tady!" zavelel. Silným pohybem zatáhl za otěže a otočil se. My jsme k němu doklusali. „Město Timmer je hned před námi," řekl. Opravdu Michaeli? Skoro jsem to přehlídl. „Tohle město je docela velké, bylo by výhodné se rozdělit," vysvětlil. Tak to je skvělý, já půjdu s Michaelem a porozhlídneme se spolu. Alespoň nebudu muset přemýšlet nad Ariel.
Michael se na mě podíval. Jeho oči mě celého prohlídly. Poté jeho pohledem uhnul na Ariel. Ne Michaeli, ani na to nemysli. Co to zase vymyslíš? Otočil hlavou na Raguela. „Dokážeš se postarat o Leviana?" zeptal se ho. Postarat o mě? Já nepotřebuju, aby se o mě někdo staral. Raguel se nejistě podíval na Ariel. „Neboj se o ní," tiše pronesl Michael. Raguel se pousmál. Z jeho úsměvu bylo poznat, že to je pouze maska. „Hlavně mi jí vrať celou starý příteli!" zasmál se. Michael se také začal smát a stiskl Raguelovu dlaň. „Však víš jak skvělej učitel jsem," poškádlil jej.
Raguel se začal usmívat. Nyní již upřímně. „Hodně štěstí Ariel," popřál jí. „Vám také mistře," tiše odpověděla. „Na co čekáme? KUPŘEDU!" zaječel Michael a vydal se do města. Ariel si povzdechla a pobídla klisnu k rychlejšímu tempu, aby jí Michael nezmizel z dohledu. S Raguelem jsme se zasmáli. Michael je opravdu něco.
„Seskoč z koně příteli," zavelel. Raguel již na zemi stál. Moje nohy se dotkly země. „Je to tak lepší, mezi lidmi se dozvíš víc," vysvětlil. Koně jsme dostali do stáje a vydali se do ulic.
S Raguelem jsme procházeli městem. Hluk byl všude okolo nás. Tady si člověk nemůže užít chvilku klidu. Nevím kam mě vede. Má vůbec nápad kde je naše destinace? Připadám si jako pomatenec. „Kam jdeme?" zeptal jsem se. „Kam nás osud zavede příteli!" šťastně odpověděl. Takže... Bloudíme. Úžasný. Raguel asi nebude úplně nejlepší navigátor.
„Zamlouváš se Ariel," začal. Opravdu se jí zamlouvám? Však se mnou ani nemluví. „Proč myslíš?" zeptal jsem se. „Ariel nemá ráda společnost, kdykoliv má tu možnost, tak od ostatních odejde," vysvětloval. „Nedělá to samé u mě?" Upřímně si myslím, že kdybych se jí zamlouval, tak by se chovala jinak. Raguel se velmi hlasitě zasmál. „Ariel je velmi složitá, ale když jí vidíš s jejím rozhodnutim, tak se jí zamlouváš," dokončil a usmál se na mě. Možná jsem se jí zamlouval. To jsem to opravdu pokazil tou pusou?
„Mám otázku, jak vlastně fungujete... Jak funguje šampiónství?" zeptal jsem se. Raguel se na mě podíval a natočil hlavu. Proč se na mě tak kouká? Po chvíli jeho kamenný výraz zmizel a začal se smát. „Jak fungujeme?" vyprskl. „Doufám, že ses na tohle nezeptal Ariel!" dostal ze sebe mezi smíchem. To je idiot. Jakmile se mi přestal smát tak se na mě pousmál. „Víš, čím déle fungujeme jako šampioni, tím se sblížíme s naším archandělem," pravil. Takže si na sebe prostě musí zvyknout? To zní jako zajímavá podmínka. „Je to velmi dlouhý proces, musíš si vybudovat s tvým archandělem pouto, aby ti věřil. Protože když zemřeš, tak archanděl to pocítí," tiše dopovídal. Takže archanděl propůjčuje svojí sílu a pokud jí propůjčí někomu kdo zemře, tak se musí zotavovat. Je to pro ně riskantní.
