Zaprodaná

2.

,,Než po mě začneš křičet, přišel jsem ti říct, aby sis zabalila věci. Za hodinu odjíždíme." zavrčela jsem.

,,Aby bylo jasno. Dělám to kvůli tátovi. A jak už jsem říkala, zkusíš si něco a úrazím ti hlavu." zase uchechtnul a prostě odešel.

,, Ach jooooo!" zamumlala jsem.

Nevím, jak to s ním v jednom domě zvládnu. Snad tam bude někdo normální s kým se bude dát bavit.
____________________

Asi po hodině jsem měla zabaleno.

Vyšla jsem s kufrem na chodbu, kde si ho převzal nějaký muž celý v černém, asi jeho bodyguard. Šla jsem za ním.

Venku čekalo několik černých aut. U jednoho stál Matteo.

,, Můžeme, Rose?"

,, Rose mi smí říkat pouze nejbližší, i když budeš můj manžel, nejsi v této skupině. Takže pro tebe Sarah." zamračila jsem se na něj a vlezla do auta. Přisunula jsem se co nejvíce k oknu, abych nebyla tak blízko něj. Zakroutil hlavou, ale neřešil to.
____________________

Tři hodiny. Tři hodiny cesty. Bolí mě prdel. Mám hlad. Když mám hlad, jsem protivná.

,, Vítej v novém domově."

,, Lskdkrkrb." něco nesrozumitelného jsem zamumlala, avšak svou pozornost jsem obrátila na přicházejícího kluka.

,, Vítám tě, Sarah. Jsem Lorenzo Evans. Nejlepší přítel a pravá ruka Mattea. Rád tě poznávám." podala jsem mu ruku a usmála se. Mé jméno zná, tak jsem jenom řekla.

,, Potěšení je na mé straně."

,, No nic. Kate tě odvede do pokoje, kdyby něco, obrať se na ni. Já tady s Enzem něco ještě vyřídím." pozornost jsem neochotně obrátila na Mattea. Kysele jsem se usmála. Vím cca co myslí tím ,, vyřídím". Přece jenom mám velmi zajímavou minulost, ale o tom někdy jindy.
____________________

Po asi dvou hodinách vybavování jsem se rozhodla se podívat po domě.

Vyšla jsem z pokoje a zamířila doprava. Chodila jsem sem a tam. Byla jsem v kuchyni, jídelně, tanečním sále a dokonce jsem našla hudební místnost. Tam si později zajdu. Hraji na kytaru, klavír, klarinet a harfu.

Šla jsem zrovna kolem nenápadných dveří, když jsem za nimi uslyšela bolestný výkřik a střelbu. Tam se nejspíš ,, vyřizuje".

Potichu jsem otevřela. Místnost byla tmavá. Uprostřed byla židle, na které někdo seděl celý zakrvácený. Do obličeje jsem mu neviděla. U něj byl Enzo i Matteo.

,, Zaplatíš nebo ne? Hmmm?"

,, Vyliš si." zachraptěl mučený. Matteo odstoupil a já uviděla tvář, kterou jsem si myslela, že už nikdy neuvidím.

,,TY PARCHANTE!" rozkřikla jsem se a bylo mi jedno, že jsem se prozradila. S vražedným pohledem jsem přišla blíž a tomu volovi jedno vrátila, až spadl ze židle.

Potom jsem ho chytila za krk a přirazila ke zdi. Dala jsem mu další a další. Mám pocit, že jsem mu zlomila i nos. Nakonec mě Enzo odtáhl.

,, Můžeš mi říct, co tu děláš?!" teď jsem si uvědomila, že to asi nebyl dobrý nápad.

,, Šla jsem se pouze projít. Ale teď mi dej tu zbraň, ať toho kreténa můžu zabít."

,, Ne, neumíš s tím, ještě si něco uděláš." řekl posměšně. Rychlým obratem jsem se Enzovi vyvlíkla, vzala Glock 17 a přesně mířenou střelou mezi oči jsem ho zastřelila.

Položila jsem zbraň a odešla.