Teacher's Pet-Severus Snape

107.

Zkontrolovala jsem svou dlouhou světle modrou noční košili jestli není někde špinavá kvůli tomu co jsme dělali v noci a potom jsem vyšla z ložnice. ,,Pane profesore Snape?" Brumbál seděl v křesle čelem ke mě, naproti Snapeovi. Věnoval mi laskaví úsměv. Snape se na mě také ohlédl. ,,Pojď sem." Poslechla jsem, jemně mě vzal za ruku a držel mě u sebe. Prsty mě hladil po hřbetu ruky a dál se bavili jakoby jsem tam ani nestála. ,,Takže přes to všechno vám stále musí vykat a oslovovat vás profesore, Severusi?" ,,Nechci riskovat že se na veřejnosti přeřekne." Dál o mě mluvili a rozhodovali o tom co se jak stane. Trvalo to snad věčnost. Zděsilo mě uvědomění že můj život je plně v rukou mužů okolo mě. Nemyslela jsem si že se s tím někdy setkám a přes to tím žiju už téměř pět let aniž by jsem si to uvědomovala. Už chápu ty Hermioniny feministické řeči. Na druhou stranu, teď už jsem v tom až moc zapletená a není cesta ven. Závisí na mě stejně tak jako na Harrym osud kouzelnického světa. Snažila jsem se zůstat v klidu a být rozumná ale nakonec jsem to nevydržela. ,,Když dovolíte, jsem lidská bytost, ne nějaká zbraň nebo zvíře se kterým si můžete dělat co chcete, to mluvím hlavně na vás profesore Brumbále. Často se ke mě chováte jakobych neměla mysl a city. A vy to neřešíte a někdy se do toho zapojujete." Otočila jsem se na Snapea a stále jsem se snažila zůstat co nejvíce v klidu aby jsem je nenaštvala. Oba to překvapilo, byly zvyklí že si před nimi neprosazuji své. Po chvíli odpověděl Brumbál. ,,Omlouvám se. Chápu že je ti to nepříjemné a slibuji že se budu snažit k tobě chovat lépe. Jsi velmi silná, mocná čarodějka a je úžasné co vše zvládáš. I když to tak nevypadá, vážím si tě." Snape si mě stáhl na sebe a pohladil mě po vlasech. ,,Také se omlouvám, promluvíme si o tom později."