Just my step bro or something more? / Stein27

3.

Ráno jsem se probudila s extrémní bolestí hlavy.

Byla jsem zmatená z toho co se včera stalo,moc jsem si toho nepamatovala.

Vstala jsem z postele a zapila jsem si prášek.

"Dobré ránko,ségra" Vyhrknul na mě Petr mezi dveřma.

Málem jsem dostala infarkt,on není normální.

"No nazdar,musíš mě tak strašit?" Protočila jsem očima a chtěla jsem jít do kuchyně.

"To mi ani nepoděkuješ?" Divil se Petr.

"A to jako za co?" Nechápala jsem ho.

"Včera jsem ti zachránil život Sofie,už nikdy si neber pití od cizích lidí,to tě máma nikdy nenaučila?"

Pomalu jsem si začla vzpomínat na to,co se včera stalo.

"Můžeš být ráda že se to nedozvěděla tvoje máma" Dodal.

"Ty můžeš být rád,že neřeknu tvýmu tátovi,že místo práce,lítáš po mejdanech" Řekla jsem mu uraženě.

Petr mi stiskl dlaní krk,přitiskl mě ke dveřím a řekl
"O tom ani necekneš"

"Jo? A co bys asi tak udělal" Vysmála jsem se mu.

"Hele Sofie,bude lepší když si nebudeme lozit do cesty,mohlo by tě to totiž hodně mrzet" 

"Jasně,prosimtě Petře nehraj si na frajera a pusť mě,chci se jít najíst"

"Přestaň si semnou zahrávat,Sofie,nebo dopadneš jak všechny ostatní děvky" 

Tak tohle už přehnal.

"Co si to dovoluješ ty fracku" vlepila jsem mu facku a odešla do koupelny.

Dala jsem si rychlou sprchu abych tohle všechno vstřebala
a šla se najíst.

Pak se celý den nic nedělo,máma byla s Ondrou pryč a já byla zavřená v pokoji a přemýšlela nad slovy Petra.

Nevím proč se ke mně takhle chová.

Z pohledu Petra:

Tak to jsem trochu posral,ale nějak mě to nemrzí.

Teda NEMRZELO,do tý doby než jsem ji měl celej den v hlavě a nemoh jsem se soustředit na práci.

Měl bych se ji asi omluvit,co?

𝐌𝐚𝐦𝐞 𝐭𝐮 𝐧𝐨𝐯𝐨𝐮 𝐤𝐚𝐩𝐢𝐭𝐨𝐥𝐤𝐮,𝐣𝐞 𝐤𝐫𝐚𝐭𝐤𝐚 𝐚𝐥𝐞 𝐬𝐥𝐢𝐛𝐮𝐣𝐮 𝐳𝐞 𝐝𝐚𝐥𝐬𝐢 𝐛𝐮𝐝𝐨𝐮 𝐮𝐳 𝐥𝐞𝐩𝐬𝐢𝐢𝐢💟💟