Just my step bro or something more? / Stein27

4.

Ležím v posteli,mám sluchátka v uších a je mi tak nějak smutno,nemám tu kamarádky,vlastně ani ty kamarády..

Petr se ke mně chová odporně a máma s Ondrou jsou věčně pryč.

Neznám to tu tady,nevím kam mám jít,nevím co mám dělat.

Mám zaplé spotify a nechávám náhodně hrát písničky.

Najednou mi tam přepne píseň od Petra.."Maria".

Chtěla jsem ji vypnout,ale zaujali mě její slova.

"𝐩𝐫𝐚𝐯𝐝𝐚 𝐛𝐲𝐥𝐚 𝐫̌𝐞𝐜̌𝐞𝐧𝐚,𝐩𝐫𝐚𝐯𝐝𝐚 𝐛𝐲𝐥𝐚 𝐬𝐯𝐥𝐞𝐜̌𝐞𝐧𝐚"

Docela hezká a dojemá písnička,Petr se nezdá být tak drsný jak vypadá.

Začla hrát další,píseň se jménem "Naděje",musela jsem si ji taky poslechnout.

"Jsem sám mezi lidmi, líp je mi se zvířaty
Možná, protože zvířata neválčí
Možná, protože jenom když jsem pod vlivem
Tak všechny mé myšlenky pod svitem měsíce tančí
A trochu válčím sám se sebou
To není déšť to jsou mé slzy kapající nad Odysseou
Na příběhy co schoval jsem do truhly plné lží
Co schoval jsem za věty, že nejsem ten nejlepší
I když snažil jsem se být, tak promiň, že nechal jsem tě jít
Já jen, že jednoho z nás dvou, musel jsem já zachránit
A byla jsi to ty"

Jeho texty dávaj smysl,vlastně jsem se v nich i celkem viděla.

Po pár písničkách jsem to vypla,bylo mi z toho nějak smutno tak jsem si šla sednout na balkón a zapálit si.

"Čau" Vylekal mě Petr.

Neodpověděla jsem mu,byla jsem na něj pořád naštvaná.

Sedl si vedle mě a chvíli bylo ticho.

"Můžu?" Ozval se a koukl na cigaretu co jsem držela v ruce.

Bez odpovědi jsem mu ji dala.

"Sofie"

"Sof" Prskla jsem na něj.

"Dobře,tak,Sof.."

"Chci se ti omluvit,byl jsem naštvanej,promiň.."

"Já promiň za tu facku.." Špitla jsem.

Na to se jenom usmál.

"Hele jedu za klukama do studia,chceš jet semnou? mohla by jsi poznat nové lidi" Zeptal se mě Petr.

"Fajn klidně" Usmála jsem se.

"Tak dělej,budu čekat v autě" Zasmál se.

Šla jsem se rychle převléct a šla za Petrem do auta.

Měla jsem na sobě maskáčové baggy gatě a obyčejnej černej top na ramínkách.

"Sluší ti to" Usmál se Petr.

"Děkuju" Odpověděla jsem.

Cesta trvala asi 20 minut a teď vystupujem z auta a jdeme ke dveřím studia.

"JSME TADY" Zařval Petr na lidi kteří byli ve vnitř.

"Jsme?" Ozval se klučičí hlas.

"Vedu vám představit Sofii,moji 'nevlastní sestru'"

"My se známe" Usmál se na mě Calin.

S Calinem jsme se obejmuli a Petr nechápal.

Jen se na nás tak divně ušklíbl.

Všichni jsme se seznámili a kluci šli něco nahrávat.

Já tam seděla a byla na mobilu.

"Na Petra si dávej pozor" Ozval se holčičí hlas od dveří ze záchodu.

"Prosím?" Byla jsem zmatená.

"Petr rád namotává holky,Sofie" Řekla mi neznámá blondýna.

"Co to meleš?" Vysmála jsem se jí.

Začla dál říkat nějaký sračky ale já na ni neměla náladu.

"Poslouchej mě ty nádhero,ty mi tady nebudeš říkat co mám a nemám dělat,absolutně nevím co tady chceš ale teď se sbal a vypadni odsuď" Zařvala jsem na ni.

V tu chvíli přišel Petr a Calin,Petr měl kamenej výraz.

Calin se do ní pustil.

"Co tu zas chceš ty krávo" Zeptal se jí.

"Varovat tuhle vaši novou krásku" Zasmála se.

Už jsem po ni chtěla zase vystartovat ale Petr mě chytl za ruku a držel mě abych nikam nešla.

"Vypadni nebo se neznám" Rěkl po chvíli Petr.

Ta kráva odešla a já byla naštvaná.

"Co to jako bylo?!" Zeptala jsem se kluků.

"To neřeš Sof,je to taková kráva co nás pořád otravuje,asi se nudí" Řekl Calin.

Petr jen kýval.

Ješte chvíli jsme tam byli s klukama.

"Už budem muset jít" Oznámil Petr klukům.

Všichni jsme se rozloučili a my s Petrem jsme šli do auta.

"Vezmu tě ještě na večeři,co říkáš?" Usmál se Petr.

"Můžem" Úsměv jsem mu oplatila.

𝐃𝐚𝐥𝐬̌𝐢𝐢 𝐤𝐚𝐩𝐢𝐭𝐨𝐥𝐤𝐚💗