Konečně jsme byli tady, obě jsme konečně zůstali, jsou příbuzní za nimi, aby si splnili sny, žít v přeplněném osvětleném městě Tokiu. Vítr foukal kolem mě a já pozorovala stovky, tisíce lidí, kteří procházeli kolem. Teď jsem nebyla ten typ, který by měla ráda přeplněná města, ale Ria opravdu chtěla žít v Tokiu a hluboko uvnitř jsem chtěla vidět, jaké to místo je v noci, světla svítí a auta závodí. Rozhodně jsem nebyla tak vytrvalá jako Ria, ale v posledních třech letech jsme spolu silně mluvili o tom, že se k sobě přestěhujeme a jednoho dne jsme k tomu museli přijít. Dnešní noc bude velká; Ria slyšela, že se každou noc konají automobilové závody a že dnes v noci mezi sebou bojují dva z nejnebezpečnějších gangů, a Ria, která je typ, který sleduje nebezpečí, trvala na tom, abychom šli.
"Nemůžu uvěřit, že jsme konečně byli tady," zaječela Ria vedle mě, chytila mě za paži a stiskla ji.
"Já taky ne," řekl jsem a podíval se na všechny mrakodrapy.
"Tam je taxík," řekla Ria, když popadla zavazadla a začala je tahat k taxíku.
Následoval jsem ji a také jsem zápasil se všemi svými těžkými kufry. "Jak daleko je to do bytu?" zeptala jsem se, když jsem házela tašky do kufru auta.
"Asi hodinu," řekla, když naskočila do auta.
Následovala jsem příklad a zapnula jsem si opasek, když jsme nastoupili. Když jsme projížděli městem, pozorovala jsem všechna auta a lidi, bylo tam tolik lidí. O hodinu a 20 minut později jsme byli v novém malém bytě. Nebyl to žádný záblesk, ale bylo to vše, co jsme potřebovali, abychom mohli začít nový život. Vešli jsme do domu a já zvědavě probíhala jako dítě "Ano dvě koupelny!" Zajásala jsem a Ria se rozesmála.
Hodila jsem svá zavazadla do svého pokoje a popadl malý CD přehrávač, který jsem si přinesla, vše jsem zapojila a pak jsem si dala jedno ze svých mnoha CD, na kterém jsem mohla tančit. Skočila jsem a zakolísala se, takže mě mé zrzavé vlasy tu a tam šlehaly do obličeje, zastavila jsem se, když jsem na sobě ucítil pár rukou "Taylor, soustřeď se, teď musíme jít ven"
"Proč?" Zeptala jsem se "Právě jsme sem přišli
"Protože musíme zjistit, kde se gangy scházejí."
"Co je na těch gangech tak skvělého?" Řekla jsem naštvaně, že už musím opustit byt.
Ria se ušklíbla: "Jsou to jen ti nejslavnější lidé z Tokia"
"Tak proč jsem o nich neslyšela" zkřížila jsem ruce a natáhla levou nohu, jak to děláme my ženy.
Ria se posadila a já zůstala stát na místě a pozorně jsem ji sledovala "Nejsou to slavné filmové hvězdy, znají je jen závodníci a Tokio, většina lidí se jich bojí"
"Kdo jsou?" zeptala jsem se naštvaně
"Vím jen, že existuje gang čtyř mužů, kteří jsou nejnebezpečnějším a nejobávanějším gangem v Tokiu, závodí s auty a podle mě se jen baví."
"Tak proč je považuješ za tak důležité?"
"Protože víš, jak se cítím o autech, auta jsou ty nejúžasnější věci, které kdy člověk vytvořil, a vidět je, jak kluci rychlost, by byl prostě takový spěch."
Povzdechla jsem si "Fajn" zamířila jsem do svého pokoje "Ale nejdřív se převléknu"
"Hloupá Ria a její pitomá auta" zamumlala jsem, když jsem se prohrabávala v kufrech po čerstvém oblečení.
Našla jsem svou obyčejnou hnědou košili a tmavé džínové džíny, tak jsem je hodila na postel, abych se převlékla. Oblékla jsem se do šatů, které jsem rozložila na postel, a nazula si boty pod džíny, než jsem si vyčesala vlasy a nechala je spadnout pod ramena.
