Díky němu jsem se naučila zase normálně jíst. Sice to bolelo ale věděla jsem že kvůli tomu na mě bude pyšný.
Udělala jsem cokoliv jen pro to aby on byl rád, COKOLIV.
Milovala jsem naše psaní, jeho pozornost pro mě byla vším. Opravdu vším.
Nejspíš jsem to tu nezmiňovala ale někdy v tuhle dobu jsem zjistila kde bydlí.
Cca 400km ode mě
"Kurva" řekla jsem si
Hned jsem v hlavě měla zase několik otázek a overthinkovala.
"Všichni říkají že vztahy na dálku nefungují"
"Uvidíme se někdy?"
"Budu moct někdy cítit jeho dotyk?"
"Slyšet jeho srdíčko?"
"Nebo se mám smířit rovnou s tím že se prostě nikdy neuvidíme.."
Plánovala jsem se nějak s ním potkat, potřebovala jsem ho vidět, ale to ještě nějakou dobu trvalo.
Moje overthinkovani ofc nikdy nezmizelo, pořád jsem měla v hlavě ze mě může zase "opustit" a poslat do prdele.
Ale krom overthinkovani jsem si i představovala jak spolu strávíme léto, naše společné procházky atd, jak ho konečně držím za ruku atd.
Nic v roce 2022 se zajímavého nestalo.. ale už jsem věděla jak vypadá ig
Někdy okolo roku 2023 možná dřív jsme se trošku sblížili, psali si každou chvilku, teda pokud zrovna nehrál na počítači.
Jop, tohle mě do teď sere, ten počítač dostává doslova víc pozornosti jak já.
(Taky tě miluju)
Začal ke mně projevovat nějaké city,
Pak ale zase něco přišlo... Šel s kámošema ven, vůbec mi to nevadilo. Teda kromě toho že šli chlastat.
"Je s klukama, co by se tam mohlo stát?"
Jojo... Naivní Lilie..
Potkal nějakou holku, každej den spolu hráli..
Věnoval ji každej svůj čas.
"Jasně že mně čas věnovat nebude jelikož nejsem gamer girl "
Co jsem čekala. Počítač jsem si zajistila, hrála tam jeho tenkrát oblíbenou hru
"LOLKO"
Ano xd, snažila jsem se v tom zlepšovat..
Koukat na anime o kterých mluvil.
A prostě se zlepšovat jelikož to asi nebylo dost..
Uběhlo 10 dní po tom a on se ozval.
Tentokrát s tím že si to měl uvědomit dřív, že mu chybím a neví proč to udělal.
Že byl opilej, a takový sračky, já mu odpustila.. protože ho přece jenom miluju a počkala bych si na něj klidně tisíckrát.
Pak někdy přišla doba kdy jsem to doma měla vážně těžký, viděla jsem celý soudní list co napsal můj fotr na mámu, hlavně jsem četla tu část o mně.
"Dcera se maluje a vypadá jak štětka, nemluvím o jejím oblečení" tf?
Jsi zase pil ne? Kokot jeden pojebanej
(Ano nenávidím svýho fotra takže ano, daddy issues, už to dává smysl? Něco k tomuhle v dalším díle)
Takže jsem se zase začla sebepoškozovat, zkoušel jsem se v tuhle dobu zabít asi 3krat (dohromady asi 7-9)
Zase zpátky k němu.
Uběhl půl rok a my už si klasicky psali že se milujem atd. Chytil ke mně city. "Vážně mě miluje někdo na koho čekám tak dlouho?"
" Není to jen sen že ne?"
Začala jsem si konečně myslet že někomu na mně fakt záleží, někdo se o mě stará.
On byl prostě... Moje záchrana ale zároveň droga která mě ničila..
Pak přišlo téma že za mnou přijede, v létě.
Bála jsem se všeho.
" Co když mě uvidí a bude chtít jet domů?"
"Co když se něco nepovede?"
" Co když jsem až moc hnusná?"
"Nebo tlustá?"
" Co když hned po tom co přijede domů si mě blokne?"
Ano prostě nemám sebevědomí a tyhle otázky jsem měla pořád v hlavě, pokaždý, každou minutu mi ten pojebaný hlas v hlavě něco takového řekl. Nedokázala jsem to ovlivnit.
Samozřejmě že v tu dobu co měl přijet jsem měla hrozné akné protože prostě GG, vypadala jsem hrozně, když se koukám na zpětné fotky.
Ale nějak to prostě vyšlo, "že by se mi splnil každodenní sen?"
"Prosím ať to vyjde"
A takové další věci se mi přehrávali v hlavě pořád dokola.
Každej den jsem čekala a počítala než bude 11.8.
----------------------
Další díl je tadyyy
(děkuju za všechnooo)
A doufám že se vám to zatím líbí 🫶
Peace ✌️
