New life, new me

5

***

Já přece nemůžu pracovat s kluky, to je vyloučený a stejně jsem tady JENOM na prázdniny. Mám školu, kterou bych ráda dodělala a nemůžu jen tak přijít a říct: ,,Tak ahoj. Uvidíme se za rok." To přece nejde. Ale to, že si to nechám projít hlavou jsem myslela vážně. Asi si na papír napíšu pro a proti. A podle toho se taky rozhodnu. Většina lidí by mi řekla ať se rozhodnu podle toho jak to cítím, ale já nevím co cítím.

Zasedla jsem tedy za stůl a vyhrabala papír. Který jsem rozdělila. na dvě půlky. Na jednu půlku jsem napsala PRO a na tu druhou PROTI. Takže PRO: sen, kamarádi, možná bych se mohla s Niallem udobřit, kytara je můj život a prostě to chci zkusit...A teď ty PROTI: Niall rozhodně je to Niall co když mě tam nebude chtít, co když si myslí že mě má teď dva měsíce na krku a bude rád když se mě zbaví a kdybych jela s nimi na tour tak by mě měl na krku ještě rok.

Bože já nevím. Teda vím, že tu nabídku chci přijmout, ale co Niall. Musím si s ním promluvit a to teď hned. Nechce se mi do toho, komu by se taky chtělo? Tak jo, to dám jsou jenom dvě možnosti ta první: promluvím si s ním v klidu a ta druhá: budeme na sebe křičet a nic nevymyslíme.

Zvedla jsem se ze židle, na který jsem pořád seděla. A pomalu přešla ke dveřím, který jsem následně otevřela. Podívala jsem se jestli někde někdo není a když jsem se ujistila že v klidu můžu přejít do pokoje Nialla, tak jsem tak učinila. Lehce jsem zaklepala na bílé dveře a čekala na vyzvání.

,,Hm" Je mi jedno jestli to bylo povolení nebo nebylo. Já mu to prostě musím říct. Pomalu jsem otevřela dveře a vstoupila. Niall seděl na posteli s kytarou a něco si brnkal. Jakmile jsem za sebou zavřela dveře otočil hlavu směrem ke mně. Přešla jsem ke stolu a sedla jsem si na zem, hlavu jsem si opřela o skříňku, kterou měl pod stolem a svůj zrak jsem upřela na Nialla. Nechci začít, ale jak vidím, tak Niall se k tomu taky nemá.

,,Ehm.. No proč jsem tady. Přišla jsem si promluvit o té nabídce..."

,,Aha, tak mluv." Tobě se to řekne 'tak mluv' a nevíš co ty inteligente?

,,Já.. No zajímá mě co si o tom myslíš ty.." Svůj zrak jsem upřela na své ruce, který mi leželi volně položený v klíně.

,,Nevím, je pravda, že jsi se hodně zlepšila a ještě jeden kytarista by se nám hodil, ale je tady ještě něco. Ty. Ty mě nenávidíš a chtěla by jsi být se mnou ještě další rok. Pro tebe je utrpení být tady ty dva měsíce. A chceš ještě další rok? Ano byl bych-" 

,,Počkej nech mě všechno vysvětlit. Není to tak, že tě nemám ráda, teda takhle to vypadá, ale uvnitř tě mám pořád ráda. Jenže jsi mě zklamal nevolal jsi, nepsal jsi. Domů jsi přijel jednou do roka a to jsem byla v pokoji nebo někde venku-ano nechtěla jsem tě potkat. Nevěděla jsem jak se mám k tobě chovat, nevěděla jsem jestli víš, že třeba na tebe doma myslí tvoje sestra, která tě měla tak neskutečně ráda. Vždy jsi byl můj vzor. Měla jsem v tobě oporu, věděla jsem, že když se něco stane můžu přijít za tebou. Ty roky co jsi byl pryč, jsem se dívala na fotky, byli jsem tam šťastní, žádný problémy prostě bratr a sestra. Ale pak co jsi odešel, jsem doma neslyšela nic jiného než "Niall byl v nějakým pořadu, jsem na něj tak pyšná." A co já? Já jsem byla doma nic, nikdo ze mě neměl radost, na co jsem šáhla to jsem posrala. Ten bod, kdy jsem se změnila byl když jsem se vrátila z Londýna. Už tehdy jsem se musela postarat sama o sebe. Několikrát jsem se s mamkou kvůli tobě pohádala. Chtěla jsem být jako ty, aby mě lidi znali, ale ne jako sestru Nialla Horana z One Direction, ale jako Mabel Horan. Jenže kdo mě mohl podporovat ty? Ty, kterej jsi byl tak neskutečně daleko. Já.. Moc se omlouvám, za to jak jsem se k tobě chovala úplně za všechno." Ani nevím kdy mi začaly téct slzy.

,,Já...Tohle jsem nevěděl. Kdybych to věděl, tak si tě k sobě vezmu dřív. Víš, když jsem volal domů, vždycky jsem se na tebe ptal, ale rodiče mi řekli, že jsi zase někde venku. Že už skoro nejseš doma.. A byl bych moc rád kdyby jsi jela s námi. Nechci tě poslat domů, teď už ne. A stejně by jsi to bez nás nevydržela až moc by jsme ti chyběli, hlavně Louis co?"

,,Horane!!Ty mě chceš naštvat?!"

,,Vždyť je to pravda a jen tak mezi námi Louis by to taky nepřežil.." Niall se šibalsky usmál a mrknul na mě. 

,,Blbe!" Řekla jsem se smíchem. A pomalu se zvedla ze země, a přesunula jsem se k Niallovi na postel. Niall odložil kytaru a přitáhnul mě do pevného objetí. 

***

Máme tu další díl. Co říkáte na usmíření mezi Mabel a Niallem? Jinak za vote, čí komentář budu ráda. <3