I'm Movie Star!(Ross Lynch CZ)

6.Everything is wrong..or not?

Po tom,co se včera stalo s Wendy v kavárně jsem odešla taky,problém byl v tom,že jsem asi dvě hodiny hledala cestu na hotel,ale to je mimo téma.Hlavní je to,že jsem se od té doby nemohla s Wendy spojit,nezvedala telefon a ani neodpovídala na esemesky,začínala jsem se o ní vážně upřímně bát,k tomu všemu je zítra ten konkurz a já uklepaná sedím celý den na posteli s papíry textu a učím se...

Next day(morning):

Celé ráno si opakuji text a písničku,která se jmenuje Lightning Strikes od Rydel Lynch,to jméno už jsem někde slyšela,jenže jsem ještě neměla čas něco si o ní vygooglit.Začínám být trochu nervózní.Podělám to!

There ain't no way that I could ever forget you
I can't remember why I ever went and left you
Maybe I was hitting my head
Maybe it must have been something that I said
Baby I wanna take it back tonight

Oh, oh, oho, oh, oh, oho
You never tell me twice
When lightning strikes.....

Co když to nezvládnu?Co když to pokazím a nevezmou mě?Co když tu budovu ani nenajdu?Jo to je nejvíce pravděpodobné,protože v tak velkém městě se já prostě ztrácím..
"11:31" řeknu trochu šokovaně,když uvidím čas na svém telefonu a ihned vyskočím z postele.Proč se stává pokaždé jenom mně to,že vždy když nestíhám na hodinách je tak pozdě?!Konkurz začíná ve 13:00.
"There is no way that I-..?!" zase běhám po celém pokoji
"Do háje jak to je?!" začínám šílet,začínám zmatkovat.
"There AIN'T no way that I could ever forget you.." zpívám si prvně pro sebe a potom nahlas abych se uklidnila.Najednou mi zabrní telefon v tom stresu mi to zní jako to nepříjemné zvonění v uších,když spadne bomba.
Máma:Zlatíčko hodně štěstí!Držím palce!Mám tě ráda ❤

Hned na to mi přijde upozornění o další esemesce.

Táta:Ani jsme se nerozloučili a dost mě to mrzí,omlouvám se ti a zároveň si přeji ať to vyjde! :)

Po přečtení této zprávy se mi chce brečet,vzpomněl si na mě.Rychle oboum odepisuji esemesky se spoustou srdíček a hned poté hodím telefon na svou postel.
"Kde mám ručník?!" notaaak,proč zrovna dneska nemůžu najít více věcí než bývá zvykem?!To,že nemůžu najít telefon,klíče nebo sluchátka jsem si celkem zvykla,ale to,že nemůžu najít ten debilní ručník vážně nepochopím.
Po složitém hledání a několika pádech v koupelně se mi povedlo z ni dokonce i vylézt a usušit si vlasy,teď už jen zbývá najít nějaké reprezentující a zároveň pohodlné oblečení...
"Jasně vem si kraťasy pro reprezentativní vzhled" v mém hlase je více ironie než v reklamách na omlazující krémy.
"Kde mám ten žlutý svetřík?" zase něco hledám,už je to tak nudný, věčně nedělám nic jiného.
"Kraťasy,svetřík,černé tílko a moje oblíbené Converse tenisky...hotovo" usměju se nad svým odrazem ve velkém zrcadle naproti postele a pak mířím k nočnímu stolku do kterého jsem si schovala náhrdelník,který jsem dostala od babičky když jsem byla ještě malá,je to jediná památka,která mi na ní zůstala a přináší mi štěstí a proto si ho dneska vezmu,je to stříbrný řetízek s přívěskem noty a malé květinky,která údajně přestavuje mě,jak už jsem uvedla,ve zpěvu moc nevynikám,ale babička říkávala,že jsem lepší než si kdy dokážu přestavit a tak mi tím vždy zvýšila sebevědomí.

Teď už jdu s hlavou plnou myšlenek k divadlu,jdu rychlým tempem a nezabývám se ostatními.Jednou jeden slavný člověk řekl..
"Pokud máš svůj sen,dělej všechno proto aby se ti ho povedlo splnit,protože nikdo nemá právo ti říkat,že to nedokážeš.." kdo to řekl a proč?Řekla to moje máma a to pokaždé,když jsem si nevěřila,vždy jsem byla totiž tvrdohlavá a stála si za tím,že když mi něco nejde,je to nemožné a nepodaří se mi to,ale máma mě přesvědčila o opaku,všechno je možné,pokud si za tím člověk opravdu stojí a je připravený to udělat..
Najednou se má mysl zastaví,všechny myšlenky jako kdyby najednou zmizely a nechaly volný vstup tichu,prázdnu,ničemu a to rozhodně není dobrý,vypadl mi celý text písně..
Super,skvělý,nic lepšího se stát nemohlo..
"Dobrý den,vaše jméno prosím" stojím na chodbě spolu s několika dalšími dívkami,tuto větu uslyším ještě několikrát předtím,než nastoupím před dva muže,kteří vypadají už dost otráveně.
"Melody Harrison" vykoktám,když se mě na danou otázku zeptají.Dlaní držím svůj přívěsek pro štěstína svém krku a přeskakuji z jedné nohy na druhou.
"Běžte těmito dveřmi dovnitř,budou vás volat" ukáže jeden z nich a já poslušně odkráčím do již zmiňovaných dveří.Divím se,že jsem třeba právě teď nespadla jak široká tak dlouhá na zem,nebo se mi nestalo něco ultra mega trapnýho jako obvykle.Sedím tam na židli,v hlavě se snažím uspořádat aspoň kousek textu,který jsem si napsala na papír co mám s sebou a zároveň přemýšlím.
"Melody Harrison prosím" uslyším ženu,která vykoukne zpoza velkých dveří a uculí se.Kolikrát se už za dnešek vyslovilo mé jméno ani nespočívám na prstech jedné ruky.
"T-tady" rychle se zvedám ze židle a cupitám za tou slečnou,má na sobě povislý top a úplou sukni,vlasy stáhnuté do nízkého drdolu a boty na vysokém podpatku,v ruce drží černou složku s kupou papírů.
"Tudy prosím...hodně štěstí" zhluboka se nadechnu a vcházím do tmavých dveří,které jsou o dost větší než ty předchozí.Najednou se objevím v malé místnosti s jedním dlouhým stolem za kterým sedí pár lidí a před sebou mají cedulku se jmény,stihnu si přečíst jen tu první,jelikož na mě mluví zase někdo jiný,na cedulce stojí "Rydel Lynch",sedí přede mnou sama zpěvačka písně,kterou bych měla zpívat já,tato věta jak vidím zase v mojí hlavě dává smysl.
"Takže ty jsi Melody že ano?" mile se na mě podívá a než stihnu něco říct prohlíží si dál nějaké informační papíry a já se ze svého módu "nervozita" ocitám v módu,který nevím jak nazvat,prostě v sobě máte tolik adrenalinu a vzrušení,které z vás jenom srší..
"Tak můžeš začít" uslyším hlas,který nerozeznávám.Odříkávám text,chvilkami sw do něj vžívám,jsem přesvědčena o tom,že to vyjde,věřím si.Najednou mě někdo přeruší zvednutím ruky.
"Stačí" řekne a tempo mého srdce sw zrychlí,přišla jsem,viděla jsem a teď jsem připravená k odchodu.
"Je mi líto,ale-" Už mám slzy na krajíčku,dala jsem do toho všechno a stejně to nevyšlo.Měla jsem to tušit,nikdy se mi nic nepovede.Teď jsem jako dítě,které prosí o zázrak.Už už jsem na odchodu,otáčím svůj krok,když v tom najednou.
"Chci ji" za sebou uslyším něčí hlas,otočím se a z tmavého koutu místnosti vyjde nějaký kluk se zlatavým rozcuchem a hnědýma očima.
"Ze všech co tady byly,je ona nejlepší.Chci hrát s ní." dodá ještě a pak si stoupne vedle mě.Nechápavě se dívám na něj,počkat,pokud řekl.Chci hrát s ní" znamená to,že on bude ta hlavní postava celého seriálu.
"Začni zpívat se mnou" zašeptá a poté hned začne.
"There ain't no way that I could ever forget you.." prvně nechápu o co jde,ale po jeho pauze za větou už vím co chce,abych začala zpívat.
".. I can't remember why I ever went and left you.." z mého hlasu,který původně zněl jako paviání řev se změnil na něco úžasného,sama tomu nevěřím.
"...Maybe I was hitting my head.
Maybe it must have been something that I said.
Baby I wanna take it back tonight..." najednou přestal zpívat a já přes celou místnost slyšela jen svůj hlas.Dozpívala jsem refrén a poté s rychlým oddechem skončila.
Neznámý kluk stále stojí vedle mě,neznám jeho jméno,ale musím uznat,že má vážně sladký úsměv,když se na něj podíváte musíte se usmívat taky...jenže já jsem možná tak červená jako rajče,můžu to svést na vzduch v místnosti.
"Gratuluji,uvidíme se na natáčení" otáčím se ke stolu,kde na mě mluví dva z daných lidí.
"Děkuju" v hlavě řvu nadšením,tancuju a nevím co ještě,zatímco moje ústa vysloví jen to suché "děkuju",ale spíše bych měla poděkovat tomu neznámému klukovi.
"Jsem Ross pokud se chceš zeptat" jako kdyby mi četl myšlenky.Usměje se a poté zmizí z mého dohledu.Když jsem procházela tou nekonečno chodbou,došlo mi co se to vlastně teď stalo,mám roli s seriálu,který režíruje jeden z nejslavnějších režisérů světa,budu hrát se super mega roztomilým klukem a budu v televizi.Myslím,že tady začíná moje cesta,cesta životem herce....

Ahoj všichni :) další část je tady (konečně první s Rossem ❤ :D),doufám,že se vám líbí :)
PS:Omlouvám se za chyby :P
PSS:Omlouvám se za nesmyslné věty,části textu(většina toho co píšu je nesmyslná,ale dělejme,že je to normální :D..domluveno? :'D)
Xoxo ❤