I'm Movie Star!(Ross Lynch CZ)

15.I'm Movie Star!

"Wow" hned poté co vystoupím z auta uvidím kamenný chodník,který vede přímo k velkým skleněným vchodovým dveřím,tenhle dům vypadá už jen z venku luxusně,v tomhle se může celý hotel Redbery zahrabat.
"Pokud je tohle tvoje,tak vlastníš moje sny" rozplývám se nad krásou toho všeho okolo mě.
"Tím pádem tě vítám ve tvým snech.." zasměje se a otevře mi dveře,přede mnou se rýsují barvy podlouhlé chodby která je plná různě barevných fotografií a obrazů.
"Zavedu tě do tvého pokoje.." mezitím,co se rozplývám nad moderním zařízením domu,Ross mi vynesl kufry na schody...to ne,schody.
Pamatujete si někdo na tu historku když jsem spadla ze schodů kvůli tomu,že jsem zakopla?Bojím se,že se mi stane to stejné...zní to dost zvláštně,jako kdybych měla fobií ze schodů,ale co všechno se mi na nich stalo je celkem důvod ke strachu.
"Promiň...co si říkal?" odtáhnu se od všeho toho snění a začínám vnímat.
"Ať jdeš se mnou...zavedu tě do tvého pokoje" tak nějak podezřele se usmívá.
"Vážně děkuju,že mě necháš bydlet u tebe" obejmu ho..nevím jestli ho to nezaskočilo nebo tak něco,protože tam pak stál jako solný sloup.
"V pohodě?" dlaní mu přejedu před obličejem a pokouším se zjistit jak na tom je s vědomím.
"Úplně!" vede mě širokou chodbou,na jejíž konci je terasa.
"Tady.." ukáže na dveře po mé levici a čeká než je otevřu.
"To si děláš srandu!" mám chuť umřít protože tenhle pokoj vypadá přesně jako kdybych si ho co nejdetalněji vysnila.
"Tohle nemůžu...nemáš něco méně luxusního?" to nejde,nemůžu se k němu nastěhovat a ještě dostat takový pokoj..to je jak vydírání.
"Bohužel si v domě Rosse Lynche...nic neluxusního tady nenajdeš" kouká na mě těma jeho psíma očima,mezitím co se usmívá tak,až se mu na tvářích udělají ďolíčky.
"Přestaň!" zasměju se a zakryju si oči.
"Co dělám?" ruce mi dá pryč z očí a zadívá se do nich.
"Díváš se na mě tím roztomilým pohledem,že kterého umírám...pokud tedy nechceš platit pohřeb přestaň" zase stojí kousek ode mě,jiskří se mu oči a usmívá se..zajímalo by mě,kolika holkám už takhle motal hlavu.
"Kolik už jich bylo?" s  malými slzami na krajíčku od něj odstoupím,mezitím co se on přibližuje.
"Cože?" nechápavě se na mě dívá a udělá ten jeho roztomilý obličej...do háje tenhle kluk je dokonalý ve všech směrech.
"S kolika holkama už sis začal kvůli práci?" vážně se mi chce brečet protože mi připadá,že jsem jenom další,která mu skočila na špek.
"Vlastně se všema....proč ti to sakra říkám?" vypadá celkem rozčíleně.
"Takže jsem jen další v pořadí?Tohle všechno si začal jen proto,aby ze mě dostali lepší herecký výkon v seriálu?" nejsem si úplně jistá,jestli mi jde rozumět,protože při každém slově mi minimálně dvakrát přeskočí hlas kvůli zvlykání
"Nejsi další v pořadí,ty nejsi jako ony,nebudeš jako ony..." tohle mohl říct všem těm holkám přede mnou,mohl jim lhát do očí,ale ony z něj byly natolik mimo,že si toho nevšimly.Viděli jenom jeho světlou stránku plnou přetvářek,mezitím co jim on lhal do obličeje.Neznám ho tak dobře,abych uměla rozeznat kdy mi jen a kdy říká pravdu.
"Proč si jim to udělal?Proč jim hraješ na city a pak je odkopneš?" nejsem naštvaná,jsem zničená,mám chuť řvát...ne na něj,ale kvůli něj.
"Jsem filmová hvězda Melody!Musím tohle dělat." tohle znělo dost namyšleně.
"Musíš nebo chceš?Bavíš se tím,jak se cítí ty holky,když je odkopneš jako kus hadru?Hádám,že za týden poletím taky..." mám chuť schovat se do toho nejtmavšího koutu pokoje a brečet,zmizet,být neviditelná...
"Já to tak nechci Melody...tohle je ale součást mé práce" prosím,že jsem neslyšela to co právě řekl.
"Takže se mám sbalit už teď a radši odejít sama?Mám si ušetřit tu bolest?Ty slzy?" takže vlastně všechno to byly lži...proč ho ale předem obviňuji?Notaaak o čem se to s ním hádám?Proč to dělám?Tohle nechci..
"Já-" skousnu si spodní ret,protože mi je trochu trapně,že před ním brečím kvůli všeho...to jsou ty moje záchvaty breku,jako tehdy kvůli té mrtvé vose.
"Nikdy jsem k holce necítil to co k tobě...nikdy jsem ji nepolíbil na svém oblíbeném místě,nikdy jsem ji nevezl v Porsche nikdy jsem si nenechal žádnou pustit tak blízko k sobě.....ty jsi pro mě jedinečná,měníš mě " z jeho hlasu nepoznám jak to myslel.
"To je dobře nebo špatně?" jsem zmatená.Přijde o těch pár centimetrů blíže ke mně a utře mi slzy z obličeje.
"Více než dobře....kdysi jsem byl vlastně ten,kterému šlo jen o to,kolik prachů dostane z každého blbého rozchodu,dostal jsem všechno co jsem chtěl,kohokoliv jsem chtěl...až s tebou jsem zjistil,jaký jsem byl idiot" musím se zasmát,protože se mi vybaví Ross v den mého castingu.Pokud tedy nelže,je lepší,že mě zná,protože by se kvůli jeho chování teď trápilo dalších půl milionu holek ročně...ano taky se mi zvedá ego.
"Jsi jedinečná chápeš to?Mám vážně neskutečné štěstí,že tě tady mám.." dá mi pusu do vlasů a obejme mě,je to takové to hřejivé objetí,ve kterém by člověk zůstal až do konce svých dnů.....

Ahoj všichni ❤
Musím uznat,že se pomalu blížíme ke konci celého příběhu(ano strašně smutné já vím :'( :DD)Nezapomeňte mi napsat váš názor do komentářů,protože mě vždycky zahřeje u srdíčka :') ❤
~omlouvám se za případné chyby~ a xoxo ❤