Piano in the forest Taekook

last touch

O pár let později

Denisovi nastalo osmnácté narozeniny a nechtělo se mu slavit, protože se spíše těšil na klavír. Vzpomněl si na tu paní, která mu povídala o tom co se má dít. Až mu právě nastane osmnáct, což si Denis na to trpělivě počkal. Je večer a všichni to pro Denise připravili, už se i tančilo a všichni čekali na něho, ale nepřišel. Byl tu, ale nejspíš utekl.

jasonova verze:

Byl jsem na té oslavě také, nějak mi to ani nevadilo, protože jsme nedávno spolu mluvili. ano vím byli jsme děti a nejvíc proti sobě, ale dnes to chápeme jinak. Měl jsem dojem, že šel zase ke klavíru, o kterém moc nikdy nemluví a nechce to říct. Nejspíš se bojí, ale utekl jsem také, za ním. Jelikož všichni v hradu byli zmatení a já jediný možná tušil, že skrývá něco co je pro něho nějakým způsobem důležitější než nějaké jeho narozeniny či možná i rodina a možná tam kam chodí se cítí lépe než doma.

Procházel jsem ve tmě v lese, svítil nádherně měsíc a díky tomu jsem viděl na cestu. Procházel jsem se moc dlouho, ale nikde jsem ho neviděl, měl jsem snad pocit, že se vypařil a třeba by se už nechtěl vrátit? To nevím rád bych to zjistil. Uslyšel jsem po chvíli vzdáleně nejspíš Denyho jak se pobaveně povídá. Spadl mi jako kámen ze srdce, že ho rád opět slyším. Běžel jsem za ním a uviděl jsem ho sedět na zemi a povídal si s někým, jenže nikdo tam není. Hodně jsem to nechápal, má imaginární kamarády? Pff takovej blázen bych snad už nebyl. Stále jsem ho sledoval a čekal co se bude dít. Denis se stoupl najednou se vše objevilo, duchové, nádherný klavír a motýlky kolem něho. Jak kouzelné, ale kde to vzal, a jak to vidím?.

Denis si sedl ke klavíru a snažil se hrát cokoliv co jen šlo, nějak to nešlo, byl z toho šokovaný a bál se. Duchové kolem něho už měli tušení, že na nás někdo přišel a že už není cesty zpět. Denis: Co se děje? prosím ne tohle je pro mě důležitá věc a je součástí mého života!
Paní  vedle něho: Klavír je spojený s tímto lesem a umírá, i ty, někdo na nás přišel a budeš spojený s námi dokud někdo jiný nebude vyvolený.
Denis : Tohle byl cíl?, já myslel, že bude jiný..
Klavír začal pomalu a jistě praskat jako čiré sklo, kolem nás to pomalu umíralo do mrtvého lesa než živého. Jason nechápal co se děje a odpověděl: Asi jsem to byl já omlouvám se, nechápal jsem co se může stát a všechno.
 
Denis po hodině jen někde sám osamotě pochodoval a vypadal nervozně, přišel jsem za ním a zeptal jsem se:  Prosím vysvětli mi to.
Denis: pravidla byli, že pokud uslyšíš klavír, jsi vyvolaný a pokud to někdo uvidí to vše co jsi viděl, vše umře. Protože ten vyvolaný musel chránit klavír a vše do té doby než sám ten majitel zemře. Jak vidíš neochránil jsem to a vše to umírá, já, les, a samotný klavír. 
Jason jen koukal bez slov a Denis si sedl na zem a řekl: jedenáct let jsem se cítil nemilovaný, jedině duchové mi dali druhý domov, a cítím se víc a víc slabý a unavený.
Jason si sedl vedle něho a řekl: Tohle jsem ještě nikdy nezažil a nevím jak se k tomuhle zachovat, nevím ani jak pomoci.
Denis: nijak, moc tě prosím, aby jsi mojí rodině šel vše oznámit. Nemám odvahu se rozloučit, přijde to každou chvíli.
Jason se víc začíná cítit smutněji a odpověděl: Asi je pozdě ti to říci, ale postupem času jsem tě měl rád a mám, sice nemám důvod, ale mám tě moc rád.
Denis se usmál a vypadá víc unavě odpověděl: Já tebe též, nevím jak si pomoci, moc mi to je líto, že tak pozdě. Denis si lehl a položil si hlavu na Jasonovu klín, a Jason: prosím.. tohle nemůže být konec.. Určitě to půjde vyřešit, prosím nezavírej oči ještě není pozdě...

Denis moc nevnímal ani neodpovídal nakonec usnul, Jason postupem času rychlosti začal brečet držel ho a snažil se ho probudit. Začalo šíleně pršet, mě to nezajímalo, mě šlo o něho. 

Nevím jestli tato část dává smysl ale snad se vám líbí XD, kdo zvládl příjímačky? Nebo kdo se dostal na naučnák?:0 Jestli ani obojí, nebojte se vždy je řešení<3