Prokletí krvavého úplňku

2. Část

Nastal večer. Obloha se začala stmívat, hvězdy poblikávaly. Ellie stála u okna ve svém pokoji a sledovala lidi chodící kolem. Trochu o všech těch informacích přemýšlela, a řekla si, že by možná nebylo na škodu mít trochu strach. Přeci jenom, duch si může vybrat ji a pak už se nikdy nevrátí. 

   Zaslechla, jak ji z přízemí volá maminka. Popadla svůj plášť, který jí přišla dát Kate, a seběhla dolů. Čekal s nimi i její tatínek. Každý rok chodí pomáhat s přípravami a obyčejně ho vidí až večer. ,,Jsi připravená účastnit se své první slavnosti?" zeptal se Ellie a pohladil ji po vlasech.

   Ellie přikývla. Všichni čtyři si nasadili kapuci a vydali se ke studni. Všichni obyvatelé stáli v několika řadách. Rodinu přivítala nějaká žena, kterou Ellie nikdy neviděla. Popřála jim hodně štěstí a dívku odvedla ke skupině dětí.

   ,,Nezapomeň, s nikým nemluv a nesundávej si kapuci," připomněla jí a odešla.

   Ellie se začala po očku rozhlížet, jestli neuvidí Mandy. Ale mezi lidmi nepoznala kvůli červeným plášťům žádný rozdíl. Tak si jen spojila ruce za zády a čekala.

   Bílé měsíční světlo začalo náhle rudnout. Všichni vzhlédli k nebi. Krvavý úplněk přicházel.

   Když na noční obloze nebyla ani známka modré barvy, severní brána se s vrzáním otevřela. Žena, která Ellie dovedla ke skupině dětí, se nyní postavila k davu zády, a nehybně hleděla. Bylo nepříjemné ticho.

   ,,Už je tu!" zvolala po chvíli a postavila se zpět do čela davu.

   V bráně se objevil nepatrný bílý obrys. Jako by se ve vzduchu vznášelo jen bílé prostěradlo. Pomalu, vlnivými pohyby, duch prolétl branou a zastavil se pár metrů před ženou. Ta se duchovi mírně uklonila. ,,Vítej zpět, zbloudilá duše," pronesla vznešeně. ,,Nechť tvůj vyvolený splní tvá očekávání."

   Duch ženu pomalu obešel, nebo možná obletěl, a začal poletovat mezi vesničany v rudých pláštích. Ellie napjatě stála a sledovala ten bílý přízrak. Přejel jí mráz po zádech. Nepatrně otáčela hlavou, jestli neuvidí svou sestru nebo Mandy, ale všichni vypadali stejně. Už chápu tvůj strach, Kate, pomyslela si.

   Snad dalších pět minut se nikdo ani nehnul. Duch létal mezi lidmi jako by byli stromy. Ellie už ztrácela trpělivost, když jí někdo jemně poklepal na rameno. Vzhlédla. Stál před ní ten duch a vypadalo to, že se trochu usmíval. ,,Pojď se mnou," promluvil tiše dívčím hlasem.

   Ellie byla překvapená. Ne ne ne ne ne, to jako fakt? Udělala krok dopředu. Duch se otočil a stejně pomalu, jak přišel, se začal vzdalovat. Ellie vykročila a držela se kousek za ním. Trochu se ohlédla, jestli ještě naposledy nezahlédne někoho z její rodiny. Ale viděla jen moře červené barvy mizející ve tmě.

   Jakmile opustila vesnici, brána se za ní zaklapla. Zastavila se a zůstala na ni zírat. Neměla ani moc strach, ale měla pocit, že by se bát měla. Co s ní teď bude?

   ,,Asi bych se měla představit," ozval se duch. Ellie se na otočila. Bílý stín byl nyní jasnější, a bylo poznat, že se jedná o mladou dívku, ne o moc starší než byla ona. ,,Jmenuju se Bella, a jsem jedna z mnoha zbloudilých duší tohoto lesa. Jsem tady už spoustu let. Byla jsem jedna z prvních, kterou dostali. Zlí bojovníci podsvětí, kteří prahnou po krvi, připravili o život již mnoho lidí, a-"

   ,,Počkat počkat," přerušila ji Ellie. ,,Je mi moc líto, co se ti přihodilo, vážně. Ale co s tím mám společného já? Vypadám jako někdo, kdo umí bojovat?"

   ,,Nejde o to, co umíš nebo ne," odvětila Bella. ,,Je v tobě potenciál. A ten čeká na probuzení. Musíš se vydat na cestu do Světa duší. Bojovníci ovládli Svět duší a již dlouho nepustili nikoho na věčný klid. Tvým úkolem bude dostat se tam, a osvobodit nás, zbloudilé duše, abychom mohli konečně odejít."

   Ellie na ni jen zírala. Jak mám něco takového zvládnout, a bez něčí pomocí?

   ,,Nebudeš sama," pokračovala Bella, jako by jí četla myšlenky. ,,Ve správný čas narazíš na správné lidi. Ti už budou znát cestu, a napoví ti. Teď už nikam nechoď, tvá pouť může započít za východu slunce." Natáhla se a pohladila Ellie po tváři. ,,Věřím v tebe," pronesla rozhodně. Pak rozpřáhla ruce, zatočila se a rozplynula.

   Ellie zůstala zaraženě stát. Zůstala sama, v temném nočním lese, odsouzená se za svítání vydat kdo ví kam. Teď už ji strach svíral studenými drápy.

   Rozhlédla se. Kolem ní bylo plno stromů s hustým listím. Opatrně k jednomu z nich došla, a i když sotva viděla, začala šplhat. Povedlo se jí vylézt dost vysoko, aby skrz listy prohlédla na nebe a měsíc.

   ,,Jak mám proboha zachránit někoho, ke komu ani neznám cestu?" vyslovila nahlas, ale odpověď nečekala. S povzdechem si nepohodlně lehla na větev a dál pozorovala temnou oblohu, až se jí nakonec zavřeli oči.