Zamilovaná na špatném místě /ff. Stein27

1. Večeře

       Budík . Ahh jak já ho nesnáším , ovšem pohled z okna na vycházející slunce je jako terapie a tak usedám k oknu a kochám se výhledem, přičemž mě vyruší zvuk dveří, které se bez předešlého varování otevírají.

       "Dnes jdeme na večeři zlatíčko služebná ti donese po snídani šaty " pronesl jediný mužský hlas, který jsem kdy dokázala milovat.
       "Musím tam i já ?" Řeknu znechuceně . Nenávidím společnost spousty lidi a tak trochu předvídám , že tohle nebude rodinná večeře .
         "Ano . Budou tam moji obchodní partneři a já chci ukázat jak nádhernou mám dceru a už musím . Dole máš snídani  " odesel.
      
         Asi bych vás měla maličko uvést do děje . Můj táta má firmu . Nevím co v ni děla a na mé otázky ohledně práce neodpovídá. Žiju jen s tátou, matka mi umřela v 9-ti letech a už si ji moc nepamatuji , né že bych si stěžovala . Můj táta je úžasný, ačkoliv ho moc nevidím,protože je furt v práci . Je mi 16, jsem bruneta s poměrně štíhlou postavou , mám zelené oči po tátovy a viditelné křivky po mamce. Mela krásnou postavu . Zemřela ve strašlivé bouračce a od té doby si mě otec chrání . Až moc . Do školy jezdím s ochrankou a ven mužů taktéž jen s ochrankou .

       Dost povídání . Učešu si své dlouhé vlasy a odcházím na snídani ještě v pyžamu .

        "Dobré rano slečno " zdraví mě služka, ochranka a uklízečka  . Téhle život mám ráda, ale jsou dny, kdy bych chtěla žít normálně.
        Po snídani odcházím do pokoje se podívat na šaty, které mě již čekaly na posteli. Byly nádherné . Červené třpytivé šaty po kolena s rozparkou, k tomu podpatky stejné barvy a nádherné stříbrné náušnice a náhrdelník z bílého zlata. Nikdy jsem nechápala, s čím otec obchoduje , když od něj dostávám tak drahé dárky .
        Nalíčila jsem se a začala jsem se oblékat .

        Bylo půl 2 odpoledne a otec už čekal v před autem a jako gentleman mi otevřel dveře a poté je za mnou zavřel. Usedl vedle mě na zadní sedačky a řidič jel mne neznámo kam .

        Dojeli jsme na před obrovskou budovu, u které již stalo tak 20 opravdu drahých aut . Vešli jsme dovnitř a hned hned nám nabídli šampaňské a otec kývnul hlavou, že si mám vzít jednu sklenku na přípitek . Cesta tady trvala poměrně dlouho a tak už bylo šest odpoledne a všichni již čekali u stolu na první chod.
         Po přípitku se všichni pustili do jídla , které bylo vynikající.
         Po jídle jsem otce ztratila z oči a tak jsem si sedla na jednu z pohovek, z kabelky vytáhla svůj blok    a začala psát další z mých básniček.
Napsala jsem toto:
Všech těch drahých věci si moc vážím
Ale i přesto se realitě utéct snažím
Snažím se být normální dívka
Která svým mládím takhle neplýtvá
Chci zažít dectvi venku na pískovišti
Ne na zahradě na mém vlastním hřišti
Chci zažít party, alkohol a první líbání
Ale jak když jsem jak malé dítě které má na každém kroku hlídání
Takhle přece nejde bytí normální
Chci se vést kamarády domu
Bez prohlídek kapes a bez dozoru
Chci se trápit známkami
Jenže to taky nejde když mi otec úspěch ve škole zaplati

Ovšem něco mě vytrhne ze psaní . Je to prozatím cízí kluk, co se mi kouká přes rameno a čte si moji báseň .
"Ahoj já jsem Petr "

Novej pribeh je tadyyy uvidím jak dlouho mi to vydrží no byla bych rada kdyby jste mi do kometaru napsali vás názor

-Viki