Na první pohled by se dalo říct, že tenhle příběh je taková moderní Popelka.
On žije ve světě absolventů Harvardu (a jednoho ne-absolventa), drahých obleků, veledůležitých právnických afér a luxusních manhattanských apartmánů a kanceláří. Ona žije v...
Harvey rozhodně nečekal, že mu ten večer zavolá vrátný ohledně nějaké návštěvy. Hlavně všichni, kdo se za ním mohli bez problému dostat, byli na seznamu povolených hostů. To, že mu zavolal vrátný znamenalo, že to je jednak někdo nový a někdo, kdo se mu nezdá.
"Je tu nějaká dívka, trochu netradičně oblečená, blond krátké vlasy. Říká, že se jmenuje Sara Wise."
Ještě než mu řekl to jméno, bylo mu jasné, kdo to bude. Pousmál se. "Pusťte ji," řekl do telefonu a zamířil rovnou k výtahu. Neměl ponětí, jak zjistila jeho adresu, ale teď byl hlavně zvědavý, proč je tady. Jaký mohla mít důvod, takhle pozdě večer k němu dorazit? Už nečekal žádné návštěvy, už si stihl odložit sako, kravatu a napůl rozepnout košili.
Že to nebude nic dobrého, pochopil hned, když se dveře výtahu otevřeli a spatřil její výraz.
"Kdy už se konečně vzpamatuješ?" vyjela na něj rovnou, co vystoupila z výtahu. Automaticky ustoupil, ale ještě ho předtím stihla dloubnout prstem do hrudi. Ne, že by to bolelo.
"Co?" byl zmatený.
"Ty a Mike! Je to naprostá blbost, že spolu nepracujete a vyhýbáš se mu. Přitom víš, že to neudělal schválně. Něčím ho vydírala a neměl na výběr, tak mu to sakra přestaň vyčítat," udělala k němu zase krok a šťouchla ho.
Tentokrát už necouval, nechal ji přijít blíž. A nic jí na to neříkal. Ne, že by měl prostor něco říkat. Začínal si říkat, jestli u toho dýchá.
"A teď se to navíc roztahuje dál. Já nevím, co v tý firmě děláte, ale teď se ještě z nějakého důvodu hádají Rachel a Donna a začíná se vám to tam rozpadat na dvě party a já se pohybuju, tam někde mezi. Přitom je to naprostá blbost. Ty víš, že ty a Mike patříte k sobě," přistoupila ještě o krok blíž, že se mu teď zblízka dívala do očí.
Harvey měl co dělat, aby se při pohledu do těch zelených očích neusmál. Teď by se to nehodilo. Obával se, že by ji to mohlo ještě víc naštvat.
"Rok o tobě poslouchám, jak společně všechny porážíte, jak jste sehraní parťáci, tak se už sakra vzpamatuj. Zavolej Mikovi, pošli mu zprávu, vyzvedni ho ráno nebo já nevím-"
Najednou se Harvey naklonil a políbil jí. Už to nemohl déle vydržet.
Rozhodilo jí to. Hlavně při líbání se nedá mluvit, takže musela s tím přestat.
Až pak začala vnímat ten polibek. Jak se při něm cítí. Neuvěřitelně. Měla pocit, že to jiné než ostatní polibky. Jakoby se jí právě rozklepala kolena, jakoby celý svět zmizel, když ucítila jeho rty na svých a jakoby nic jiného neexistovalo.
Všechno se to událo tak rychle. Ani si neuvědomila jak se to stalo, ale najednou ji objímali jeho ruce kolem pasu a nějakým záhadným instiktivním způsobem se zase její ruce dostali na jeho záda. Stejný instinkt mohl I za to, že se k němu při polibku natiskla a polibek mu oplácela.
I když netrval dlouho, Harvey ho přerušil. Mírně se odtáhnul a díval se jí do očí.
Nevěděla, co říct. Nevěděla, co udělat. Proto na něj jenom koukala.
"Musel jsem to udělat," promluvil nakonec Harvey jako první. "Bál jsem se, že v tom rozhořčení zapomeneš dýchat."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
