ANO! SPOLU nám bude líp (Andrej Babiš X Petr Fiala)

Zlom osudu

říjen 2021

Andrej:

Začalo sčítání volebních výsledků. Napětím jsem skoro nemohl dýchat. Ano, udělali jsem vše proto, aby jsme vyhráli. Bude to ale stačit? Zašel jsem si dozadu něco vyřídit. Najednou jsem do někoho narazil. Nebyl to nikdo jiný než Fiala.

,,CO TU DĚLÁŠ? TY MĚ SNAD ŠPEHUJEŠ, SRÁČI?!" Fiala mi rychle dal ruku přes ústa.

,,Drž hubu, Andreji!" To se mi moc nezamlouvalo. Nedovolím nikomu, aby se mnou takhle mluvil!

,,Fialo, ty jeden-" Petr mi vrazil polibek, přímo do mých úst. Stál jsem tam a nechal se od něho líbat, to bylo asi tak všechno, co jsem mohl dělat. Fiala se najednou odtáhl.

,,Už mám dost toho, jak mi furt nadáváš. Už mám dost toho, jak ze mě děláš debila." Začali jsme se znovu líbat a já přemýšlel, kdy naposled jsem zažil takový kolotoč emocí.

,,Proč mě vlastně nenávidíš?" Upřeně mi hleděl do očí.

,,Protože ty máš všechno! Ty JSI všechno!" Fiala se mi akorát podivil.

,,To říká někdo, kdo má miliardové impérium a jedno z nejsilnějších hnutí u nás? Nenech se vysmát, Andreji." Já se ale jenom tiše sesunul k zemi.

,,Víš... Peníze nejsou všechno. Nikdy nebyly všechno. Ať už se ti kdokoliv snaží namluvit, že mít peníze je super a že je lepší brečet v Lambu než pod mostem... Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá." Zhluboka jsem vydechl.

,,Peníze ti možná usnadní život, ale za jakou cenu? Kolem sebe mám jenom samé vyžírky a zlatokopky. Nikoho, koho bych měl opravdu rád. Nikoho, kdo by měl opravdu rád mě." Petr tam stál jak tvrdé y zatímco já se začal pomalu hroutit. V tom jsem uslyšel, jak někdo volá jeho jméno.

,,Petře? Jsi tady?" Fiala se otočil. Prudce jsem ho chytl za ruku.

,,Teď nemůžeš odejít. Prosím, Petře, zůstaň tu se mnou." Petr se mi upřeně podíval do očí, které byly plné slz.

,,Rád bych Andreji, ale-

,,Ale co?" Petr se mi vysmekl z mého sevření.

,,Nejde to." Pak se sebral a odešel. Já tam zůstal sedět na zemi s vlastními myšlenkami. Sám a naprosto bezmocný. Z mého štábu jsem slyšel vyděšený výkřik. Vypadá to, že naše úsilí v kampani nestačilo.

Petr:

,,Kde si byl, sakra?" Ten, co mě hledal byl Zbyněk. Stál tam a naštvaně podupával. Nic jsem mu neřekl, stejně mu do toho, co dělám je hovno.

,,Tak pojď už. Vypadá to, že se karta obrátila." Mrkl na mě. Vzpomněl jsem si na Andreje a na to, jak se válel na zemi s jeho depresivními myšlenkami. Radši jsem na něj hned zapomněl, ještě bych mohl mít depresivní myšlenky já.

Zbyněk měl pravdu, karta se skutečně obrátila. Vyhrávali jsme. Všichni byli nadšení. Teda skoro všichni, až na mě. Sice jsem na venek vypadal, že oslavuji, ale něco uvnitř mě cosi hlodalo.

Že by snad pomyšlení na Andreje? No to snad ne! Že by mi... Že by mi na něm záleželo? Ale proč? Taková svině a já se jí budu ještě zastávat.

Byl jsem v koncích. Šel jsem si radši odpočinout někam pryč. Zbyněk samozřejmě musel běžet za mnou.

,,Petře? Co se s tebou sakra děje?! Už poslední měsíc se chováš nějak divně." Ani jsem se na něj nepodíval. On byl ten poslední, na koho teď mám náladu.

,,Zbyňku... Odejdi, prosím. Chci být sám."

,,Na to zapomeň! Jestli mě teď necháš odejít, tak to bude navždy, protože já už na ty tvoje stavy náladu nemám!" Pomalu jsem se otočil na Zbyňka. Hleděl mi přímo do duše. Věděl jsem, že se mnou chce být. Já si tím, jestli ho chci, ale jistý nebyl.

,,V tom případě-" pořád jsem hleděl něj. ,,V tom případě odejdi a už se nevracej." Zbyněk vypadal, jako by se v něm něco rozbilo.

,,To jako vážně? Po tom všem, co jsme prožili. Po těch všech vášnivých nocích-"

,,Ano, po tom všem odejdi." Zahleděl jsem se do země. Zbyněk tam ještě chvíli stál. Asi čekal, že změním názor. Smůla, já už byl rozhodnutý.

Půlnoc:

Zrovna jsem se vrátil domů. Ostatní ještě pařili dlouho do noci, já to ale dlouho nevydržel. Lehl jsem si do postele a pokoušel se usnout. Před očima se mi neustále přehrával obraz mě a Andreje. Líbali jsme se spolu. A takhle to bylo až do rána, dokud mě neozářily první ranní paprsky.

~~~

Omlouvám se za svojí neaktivitu. Když jsem naposled psala poslední kapitolu, tak jsem trochu vyhořela a prostě jsem dál nemohla. Teď už jsem ale zpět. Zároveň připravuji sequel k Smeru do prdele, tak se máte na co těšit.

Cameron