Všehochuť

Adrienovo focení

Stalo se to, doopravdy se to stalo, není to sen ani výmysl! Opakovala jsem si v hlavě pořád dokola, potřebovala jsem se přesvědčit, že se mi to nezdá. ,,Adrien mě pozval na svoje focení!! " vykřikla jsem nadšeně a začala skákat po pokoji. Poté jsem s sebou bouchla do postele a vzpomínala. Zvonek oznamující konec hodiny se rozezněl po místnosti, žáci kolem mě si urychleně balili své věci do tašek a batohů a začali odcházet. Někteří šli s kamarády na fotbalového hřiště nebo sami do parku sledovat děj v něm. Ostatní se  spokojili třeba s knížkou a sluchátky v uších. S úsměvem jsem vycházela z budovy a přemýšlela, co dnes budu dělat, dokud jsem nenarazila do něčího pevného těla. ,,M-m-moc se omlouvám" vykoktala jsem ze sebe mezitím, co jsem se snažila zvednout ze země. ,,To je dobré Marinette, jsi v pořádku?" zeptal se Adrien se starostí v hlase a nabídl mi ruku. ,,A-A-Adriene j-jo dobrý a ty?" vydala jsem ze sebe mezitím, co jsem přijala jeho ruku a zahleděla se do jeho smaragdových očí. Mé tváře ihned nabraly rudou barvu. ,,Taky já jen, nemáš dneska náhodou čas? Jen, že mám v parku focení, tak jestli bys nechtěla přijít" zeptal se mezitím, co se nervózně poškrábal na zátylku. ,,Já? jestli bych nešla na tvoje focení?" zopakovala jsem otázku. Musela jsem se ujistit, zda je to pravda. ,,Ano, strašně ráda půjdu na tvoje osvobození, teda focení" vyjekla jsem po chvíli nadšeně. ,,Super, tak se budu těšit Marinette" dodal s úsměvem a odešel. Já tam jen stále, omámeně stála a sledovala ho. Měla jsem problém se udržet na nohou, podlamovaly se mi kolena a ruce se mi třásly. Vždy, když je poblíž, dokážu jen zírat do jeho smaragdových očí. Miluji jejich barvu, jsou tak nádherné a kouzelné. Je to jako koukat mu do duše.  I teď, když na něj myslím, cítím, jak mi rudnou tváře a celá se roztékám. Když už jsem se konečně vzpamatovala, šla jsem do koupelny se trochu upravit, abych už konečně mohla vyrazit.
*U Adriena.*
Seděl jsem na kamenné fontáně a pózoval pro fotografování. Nutno podotknout, že to už není taková zábava, jako bývala. Už to bývá jen nuda. Doufal jsem, že když tu bude Marinette, tak se něco změní, protože vždy, když jsem s ní, je to úplně jiné, úžasné a zábavné. Vždy je s ní sranda, to její gestikulování. Nikdo mě takhle nerozesměje jak ona. Cítil jsem, jak mi při pomyšlení na ni rudnou tváře. Hned jsem zatřepal hlavou, abych zahnal své myšlenky a dál se věnoval pózování. Nevím vůbec co se to stalo, miluji přeci berušku, ne? Ale něco mě zase táhne k ní, ty její blankytně modré oči, smích, hlas, prostě všechno. ,,Oou paní mademoiselle, to je dokonalé, nechcete pózovat s Adrienem?" Okamžitě jsem se otočil, trochu jsem doufal, že již přišla. ,,Ahoj Adriene" pozdravila Kagami s úsměvem. ,,Jé ahoj Kagami" odpověděl jsem jí s úsměvem. Chtěl jsem se s ní dát ještě do řeči, jenže v tom! ,,Tak do práce!" zvolal fotograf, a tak jsme pokračovali. Zkoušeli jsme jakékoli pózy, když v tom jsem si koutkem oka všiml, že Marinette sedí opodál na lavičce a s úsměvem nás pozoruje. Oplatil jsem jí úsměv. Proč nemůže se mnou pózovat ona? Sakra nad čím tu přemýšlím?! Soustřeď se, zanadával jsem si. ,,Adriene? Chtěl bys už udělat tamtu pózu, co po nás chtěl tvůj otec?" tázala se nejistě Kagami. Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel, a tak jsem hned odpověděl. ,,J-jo, proč ne?" a usmál se. Jenže mi nedošlo, co to je, jelikož hned přitiskla své rty na mé a přitáhla si mě blíž. V tu chvíli mi došlo, co myslela. Nevěděl jsem, co mám dělat, dál to dělat pro focení, nebo se odtrhnout? Nakonec jsem neudělal nic a přitáhl si jí, aby to vypadalo lépe. Možná to netrvalo moc dlouho, ale mě to přišlo jako věčnost. Po chvíli se odtrhla a mile se usmála. Odvrátil jsem svůj pohled a v tom jsem si všiml, že Marinette už na lavičce neseděla, jen rychle odcházela pryč. ,,E e mohli bychom dnes skončit dřív, prosím?" tázal jsem se fotografa. Ten se zamyslel a po chvíli kývl hlavou. ,,Dobře, tak ahoj příště Kagami" odsekl jsem a hned se vypařil, abych dohnal Marinette. ,,Marinette!" zavolal jsem na ní a chytil jí za zápěstí. Ihned se otočila, a já si všiml, že jí po tváři stékají slzy proudem. Hrozně mě to zamrzlelo, došlo mi, že za to může ta pusa. Jenže to nebylo tak, jak to vypadalo. ,,Co tu děláš?" tázala se Marinette a rychle si utřela slzy. ,,Já jen" na chvíli jsem se odmlčel a zčervenal. ,,Promiň" vzdychl jsem smutně, už mi docházelo, co k ní cítím. Jen nevím, zda jsem si to nepokazil. ,,To je v pohodě Adriene, nemůžeš za to. Budeme jen kamarádi" odsekla a usmála se. Snažila se mě přesvědčit, že je to v poho, jenže já to na ní poznal. Znám její krásný upřímný úsměv, ale  tenhle je zaručeně falešný. ,,Ne já s Kagami nechodím" vykřikl jsem.  Okamžitě zpozorněla. ,,Co?" vydala ze sebe překvapeně. Jenom jsem kývl. ,,Noo víš, můj otec chce, abych chodil s Kagami. Dělá co může, aby nás spojil, včetně vymýšlení podobných póz. Nemilujeme se, je to opravdu jen kamarádka" dodal jsem s úsměvem. ,,A-aha a koho tedy miluješ?" zeptala se pomalu. Na to už jsem znal odpověď dlouho, ale teprve dnes jsem to pochopil. S úsměvem jsem si jí prohlédl a šel k ní blíž. Lehce jsem se naklonil, tak že jsem cítil její zrychlený dech na své tváři. ,,Tebe moje princezno" zašeptal jsem a dal jí jemný polibek na čelo.
*U Marinette*
V tu chvíli moje srdce vynechalo několik úderů, celá jsem zčervenala. Stále jsem si tu zprávu v hlavě přehrávala. Opravdu mě miluje?! O můj bože, to je sen?! ,,Já- já, taky tě miluji" vydala jsem ze sebe po chvíli a úsměv mu oplatila. ,,Opravdu tě moc miluji Adriene" zopakovala jsem znovu a zahleděla se do jeho smaragdových očí, stejně jako on do těch mých. Rozhodla jsem se, že udělám další krok. Sebrala jsem veškerou odvahu a dlouze ho políbila. Ihned si mě přitáhl blíž a začal  líbat mezitím, co mě hladil ve vlasech. Nikdy jsem si nemyslela, že mě bude líbat on. Byl to splněný sen, ze kterého jsem se nikdy nechtěla vzbudit. Miluju ho celým srdcem a myslím, že on to cítí stejně.

Konec

Vítám vás u nové knihy :D co říkáte na první jednodílovku? Klidně napište svůj oblíbený ship, který chcete, abych napsala. Budu se těšit u další kapitoly. Zatím ahooj :D :-*