Camp ||Hyunlix||

12. Ale kéž by jseš byl

Když jsem se vzpamatoval tak jsme si už sedali ke stolu. Zase jsme seděli jako posledně. Takže jsem seděl naproti Jisungovi. Hyun naproti Felixovi. Chan naproti Seungminovi a Bin naproti Jeonginovi.

Byly zase nudle, nevadilo mi to. Chan s Binem si něco šeptali, Hyun potichu jedl. Felix taky potichu jedl, Jisung, Seungmin a Jeongin si spolu bavili. Najednou jsem od nějakých kluků slyšel takový pitomosti.

,,Kámo, nechápu jak se v týhle době může někdo sebepoškozovat. Máme co chceme tak to nechápu" zasmál se jeden z nich. Felix ztuhl. ,,Ne asi hey, v týhle době je všechno co chceme tak nechápu, stejně to dělají jenom pro pozornost" zasmál se druhý.

Koukl jsem se na Felixe a ten koukal do blba a začal si škrábat ruce. Povzdychl jsem si a koukal na ostatní. Ty se taky koukali na ty kluky. A ty kluci zase pokračovali.

,,Nebo sebevražda, tss...raději se od někoho zabít než se sám zabít. Tyhle věci jsou strasně ubohý, hlavně ty lidi jsou strašně ubohý. Pokud mají nějaký problémy tak se mají někomu svěřit a ne tady tohle. Idioti to jsou" řekl se smíchem třetí.

Koukl jsem se zase na Felixe, ten vypadal že začne za malou chvíli brečet. Hyunjin si toho zřejmě všiml a natáhl se přes stůl rukou a začal ho hladit po ruce. On to snad taky ví? Kdo ví.

,,Asi už půjdeme, ne?" zeptal se Jisung. Všichni kývli a my jsme mohli jít. Když jsme došli do chatky tak Felix si zalezl do koupelny. Všichni si lehli nebo sedli a povídali si nebo spali.

Po pár minutách Felix vůbec nevylézal a ostatní si toho zřejmě nevšimli. Povzdychl jsem si a šel jsem zkusit jestli nejsou otevření dveře. Byli. Rychle jsem tam vešel a pak jsem zamkl.

,,Felixi js-" chtěl jsem to do říct ale když jsem se na něho koukl tak jsem ztuhl. Seděl ve sprše a klepal se. Jeho mikina byla od krve a po rukou mu kapali kapičky krve. Koukl se na mě. Povzdychl jsem si a šel jsem za ním. Sedl jsem si vedle naproti němu, vzal jsem ho za jeho ruce.

,,Felixi" řekl jsem a koukal na něho. On se na mě jenom koukal. ,,Můžu? Můžu ti sundat tu mikinu a vidět tvý ruce?" zeptal jsem se ho. On jenom nepatrně kývl. Povzdychl jsem si a opatrně mu pomohl sundat mikinu. Když jsem jí sundal tak jsem jí odhodil na zem a koukl se na jeho ruce. Byli odvázané obvazem.

,,Sundáš si ten obvaz sám nebo ho mám já?" zeptal jsem se. Chtěl jsem aby trošku promluvil. Moje bratrské povinnosti jsou zase zpátky. ,,T-ty" řekl rozklepaním hlasem. Jemně jsem kývl. Začal mu pomalu a jemně sundavat jeho obvaz z praví ruky. Když jsem se jsem ho sundal, tak jsem se trošku na to vyděšeně koukl. Měl tam rozdrápaný rány ale i jizvy.

Přesunul jsem se na jeho druhou ruku a začal mu zase jemně a pomalu sundavat, když jsem mu ten obvaz taky sundal tak úplně to samé jako na první ruce. Koukl jsem se mu do očí. Klepal se, ale koukal se na mě taky.

,,Jak dlouho to děláš?" zeptal jsem se ho opatrně. On se na mě koukal. ,,A-asi od 12 let" řekl. ,,Ví to někdo?" zeptal jsem se ho a pohladil ho po dlani ruky. ,,T-ty, Ari a kluci si to asi myslí" řekl.

,,A Hyunjin o tom ví? Víš jak jsme byli na tom obědě, a ty kluci to říkali, a jak tě chytl za ruku" zeptal jsem se ho. ,,J-já nevím M-minMin" zavzlykal a začal brečet. ,,To je kvůli rodině?" zeptal jsem se ho, on jenom kývl.

Povzdechl jsem si a objal ho. On mě objal taky. Jeho krev se mi trošku vsákla do trička ale nějak mi to nevadilo, měl jsem černý tričko. Chvíli jsme tak byli než jsem jeho ruce ze mě sundal a koukal na ně.

,,Ošetřím tě, ano?" zeptal jsem se ho. On kývl. Zvedl jsem se a šel jsem pro lékarničku. Když jsem jí našel tak jsem k němu šel zpátky. Sedl jsem si na stejný místo kde jsem seděl.