,,Pojď ke mě blíž," pobídl ji chlapec. Dívka s modrými vlasy se zasmála a přicupilata k němu. Byla opravdu krásnái ten kluk vypadal opravdu moc pěkně. Kdyby nehráli hru, možná by z nich byl krásný pár. ,,Jak se jmenuješ?" otázal sechlapec. Dívka se zadrhla. Nebyla si jista jestli má říct své jméno. Přece jen je ve hře, nemuselo by to být bezpečné.Jenže ten cizí kluk se na ni tak krásně usmívala. ,,Moje jméno je Medison a tvoje?" šeptla. ,,Moje? To ti nepovím," zasmál se chlapec. Dívku polil strach, co když své jméno říct neměla. Popravně nikdy ve hře neviděla, že by někdo svojejméno zveřejnil. ,,Máš moc krásné vlasy," pochválil ji chlapec. Ucítila červeň na svých tvářích, ale pořád se bála. Věděla, co ji čeká. Hra, vždy doufala, že zrovna ji do ní nevyberou a teď tu stojí. ,,Je mi tě líto," zasmál se znovu kluk. ,,Nemělo. Měl by si litovat spíš sebe," šeptla znovu Medison. Vypadala tak nevinně, kdo by čekal, že už od osmi let umí bojovat jako nikdo jiný. ,,S tebou to bude jen taková nevinná hra," zasmál se znovu. Dívku už to začalo rozčilovat, ano ten chlapec se jí líbil, ale dělá si z ní pořád srandu a ke všemu jeden z nich umře, už za pár dní. Druhý den šla dívka znovu do zahrady, hned potom co se umyla a nasnídala. Nešla tam za žádným účelem jen doufala, že ho tam uvidí znovu. A podařilo. ,,Proč jsi bosá?" začal se smát chlapech. ,,Body jsou jen na obtíš," odpověděla mu. Chlapec seděl na zíďce a ona stála jen kousíček od něj. Chytl ji za pas a přitáhl k sobě. Dívka napětím skoro nedýchala.Líbilo se jí to, ale měla strach. Teď jí ještě nemohl nic udělat, ale přesto se ho bála. Byl tak tajemně krásný. Jeho tmavě černé vlasy a oči ve stejné barvě ji děsily. Zatím co ona vypadal tak zranitelně. Krátké modré vlasy a hnědé oči apostava snad až příliž hubená, ale ohebná a věděla, že to se jí bude u hry hodit. Chlapec pozvedl ruku. Dívka se polekala,ale nic neudělala. Pak jí chlapec zastrčil pramínek vlasů za ucho. Medison se ulevilo. Kluk se k dívce naklonil a pak jipolíbil. Bylo to pro ni nečekané, ale rychle se přizpůsobila a polibky mu oplácela. Cítila se jako v sedmém nebi. Trávili spolu celých sedm dní, ale teď už je to tu hra. Hra je snad ta nejvíc nefér věc. Vždy vyberou dívku a chlapce, aby proti sobě bojovali pro pobavení publika. Někteří se tam hlásili i dobrovolně. Medison se zhluboka nadechla a pakvkročila na bojiště s malým nožíkem v ruce. Na druhé straně viděla vycházet toho chlapce. Postavali je naproti sobě. Obase uklonili. Dívka cítila stach, ale nechtěla chlapce zabít. Vše bylo připraven, už čekali jen na to až předseda tleske.Arénou zaznělo hlasité tlesknutí. Chlapec s dívkou se otočili k sobě a chlapec zasadil první ránu, ale Medison byla rychláa uhnula. Úspěšně se vyhla i několika dalším ranám. Pak vytáhla svůj nožík a řízla chlapce přes obličej, začal téct krev.Nemohla takhle dál pokračovat. Trochu zpomalila a díky tomu dostala ránu do obličeje. Dívka upadla, ale znovu vstala. Tentokrát dala chlapci ránu ona a další a další. Chlapec ležel na zemi a dívka stála nad ním. Od vítěství ji dělila jediná rána nožem. Chlapec se nadechl a z posledních sil řekl:,,Moje jméno je Adam." Dívce se objevili slzy v očích.,,Měl jsi pravdu, vážně to se mnou byla nevinná hra!" A pak to dívka udělala. Dala tu osudovou ránu do srdce, ale tosrdce nebylo chlapcovo. Dívka padla mrtvá k zemi. Chlapec vyhrál hru.
