Mezi ledy. | David Pastrňák

0.1

,,Zvládneš to s nima?" usmála se na ni Elis, moje kamarádka. Abyste to pochopili, před týdnem ji byla nabídnuta pozice asistent trenéra, a ona ji přijala. Odjíždí teď do Bruselu, kde se potká se svým týmem a poté letí do Španělska, kde je mistrovství světa.

,,Jasně že jo. Hlavně mi piš a pak zavolej až se to malé narodí." drkla ji do ramene a smutně se usmála. Se svojí  prací mít šanci na dítě nikdy nebude , opět ji dohnaly myšlenky. Zatřepáním hlavy se tyto pocity snažila zahnat. Naposledy Elis  zamávala a mrkáním zahnala slzy, které ji začínali štípat v očích. Celou sézonu ji neuvidí.

Nyní ji čekalo přibližně 8 hodin cesty jízdou autem, než budu v Bruselu.

~ ~ ~

,,Zdravím." pozdravila hlavního trenéra, který ji odpověděl kývnutím hlavy a dál se věnoval organizátorům MS.

,,So who will be here with your team?" položila slečna otázku a ji  to nedalo a musela se zeptat.

,,Hello, I'm an assistant coach. What is this about?"

,,Here's the coach, he's leaving in two days because his problem. We are deciding who will stay here with the team. Couldn't you?" 

,,I'm staying at the World Cup either way. It depends on the coach if he allows it." podívaly se obě na trenéra v očekávání. Doufala že to dovolí, protože by měla velkou šanci předvést co v ni je.

Trenér vypadal že chvilku usilovně přemýšlí ale nakonec svolil a ji oči zářili nadšením a hlavně radostí.

,,Thank you so much! I won't disappoint." přikývla a podepsala papíry, než si to rozmyslí trenér.

,,Doufám že víš do čeho jdeš. Ručíš mi za ně hlavou že nebude žádný problém a to zlato vyhrajeme." řekl ji trenér, když jsme usedali do taxíku, který nás měl odvést do hotelu.

,,Nebojte se, nikoho si nepřipustím k tělu, než je nezbytně nutné a zlato bude naše." připoutala se. Trenér zkřivil trochu rty, očividně tohle nechtěl slyšet ale přikývl.

~ ~ ~

Měli jsme tu jen pár kluků, u kterých jsme trénovali fyzičku, která byla značně zhoršená kvůli zraněním v minulé sézoně. Zbytek týmu měl přijet těsně před odletem do Španělsku.

,,Konec tréninku." zapískal tréner a kluci odcházeli do kabiny aby se převlékli z toho propoceného oblečení.

My jsme ještě tak pět minut stáli u ledu a řešili organizační věci kolem jeho odchodu. Když už jsme si mysleli že už by mohli být tak oblečení, jsme vešli do jejich kabiny a mě se naskytl tak pohled na nahý hrudník Jakuba vrány, který tam stál jen v boxerkách, čerstvě po sprše. Musela polknout, protože to co její oči viděli, se jim náramně líbilo.

,,Do háje, Kubo vem si aspoň to tričko! Je tu žena." protočil oči Simon. ,,No jo no." zamrmlal si pod nos a hodil na sebe bílé tričko, kterým to tedy moc nevylepšil.

,,Tohle Dominika Kárská. Je z Prahy a má čerstvě 19. Po dobu co bude MS a já tu nebudu. vás bude mít pod dohledem. Všichni máte přísný zákaz na ní sáhnout jak ona nebude chtít. Je to jasné?" přejel po všech očima a nejdéle se zastavil Kuby. Očividně si myslí že budu jeho další úlovek.

,,A kde budete vy?" ozval se Mrázek. ,,Musím si vyřešit svoje OSOBNÍ záležitosti." na slově osobní dal zvláštní důraz a Mrázek přikývl. Poté se otočil na ni.

,,Kdyby něco piš a klidně i volej. Přeju ti hodně štěstí." povzbudivě mi zmáčkl rameno a odešel. Ona tak zůstala sama v kabině plných kluků, kteří měli nad dvacet, a kdyby ji někdo chtěl tak bych se neubránila.

,,Dobře hoši." zhluboka jsem se nadechla. ,,Ty se obleč." sjela Jakuba Vránu pohledem a odvrátila zrak, přičemž jsem slyšela jak se uchechtl. ,,Po zbytek dne máte volno a ve tři ať jste ve stupní hale i s kuframa, kde počkáme na zbytek týmu. Poté pojedeme nároďákem na letiště a ve čtyři letíme." ušklíbla se když na sobě zachytila Jakubův pohled.

,,Mějte se." prohodila a za dveřma se zasmála když uslyšela Jakuba.

,,Pánové, tak tahle devatenácka." načež se ostatní rozesmáli.

O ní si může tak leda nechat zdát.