Za pár minut jsem v Bratislavě. Vůbec jsem se večer ani teď nevyspala. Venku byli nějaký ožralové a šli slyšet i přes zavřené okno. Napsala jsem maximálně tak jednu hodinu.
,,Jste už v Bratislavě?" napíšu Marinovi. Jak jsem se s nim seznámila? Známe se od malička. Když jsem byla v Bratislavě přijížděl tam s rodičema na chatu a tam jsme si hráli kousek od našich baráku na hřišti. Docela trapný story ale tak co.
,,Už od včerejška Elino" to si děláš prdel. Mě mohli vzít. No i když v jejich autě když jede ještě několik kluků tak to je těžký. Znám se jen s Markem a Willym. Teď prý už berou i jiný, ráda se seznámím že jo.
Vlak hlásí poslední stanici. Což je Bratislava. Vezmu si všechny věci a jdu směr dveře. Střetnu se tam se starým pánem kterému spadli brýle a nemůže je najít. Do něčeho kopnu. Asi to jsou ty brýle. Zvednu je a podám mu je.
,,Ďakujem" řekne a vezme si ode mě černé brýle. Kývnu hlavou a najednou se otevřou dveře.
Vyjdu a spatřím taťku. Rychle jdu za ním a obejmu ho. ,,Ahoj" řeknu mu po tom co jsem ho pustila.
,,Je tu Marek vieš o tom?" jasně že vím!
,,Áno písala som si s ním včera" usměju se a vezmu do ruky ručku od kufru.
***
,,Čaká na teba u nás" nastartuje taťka auto. Přikývnu a začnu se koukat z okna. Všechno rychle mizí a za chvilku jsme u nás před domem. Vezmu si z kufru věci a spatřím Marka u dveří. Pustím kufr a rozeběhnu se za ním.
,,Ahoj" obejmu ho a pevně ho stisknu.
,,Čau Elino. Přijdeš teda pak vedle?" zeptá se mě. Stiskne mě ještě víc protože jsme se dlouho neviděli.
,,Poď Eli. Potom za ním prídeš. Teraz vybaliť šup." usměje se na mě taťka když zvedá věci které jsem před tím hodila na zem. Pustím Marka a zamávám mu. Rychle seběhnu a pomůžu taťkovi vzít věci.
,,Čo babička vôbec?" odemkne dveře a přidrží je abych mohla projít.
,,Dobrý, posiela ti zase veci" usměju se když vkročím na první schod k mému pokoji.
,,Dobře večer mi ich dáš. Dej si tam veci a choď k Markovi" usměje se a podá mi mojí tašku.
,,Dobre" vezmu jí od ní a mířím na horu. Položím všechno před postel a kouknu se z okna na Marinovu chatu. Je jich tam docela dost. Willy tam je taky. Potom nějaký blonďák a nějaký brunet klučina. Ten blonďák je docela pěknej nebudu lhát. Vezmu si na sebe jiný věci takhle jít nemůžu. Vytáhnu z tašky oversize bílé tričko a obléknu si ho. Hodím na sebe ještě kraťasy a mířím zase dolů.
,,Už ideš?" zastaví mě zase taťka u dveří.
,,Áno, ahoj" otevřu dveře, sejdu po pár schodech a tentokrát otevřu branku. Přejdu silnici a jsem u Marinové chaty.
