27 dní od její smrti. Napsal jsem o ní písničku a zároveň na to udělal album. Dnes mám show a poprvé jí tam zahraju. Těším se ale zároveň ne. Za chvíli jdu na stage. Už je odpočítávání. Jako první hraje Bratislava. Písnička o holce s kterou jsem se potkal v Bratislavě a žil tam ten nejlepší život.
,,Stein27! Stein27!" řve dav lidí pod pódiem a čekají na mě. Začne hrát začátek Bratislavy a já tam dojdu. Bez duše.
,, Jen další šedý den. Bezbarvý jak jsem chtěl mít to rád. Omámen litry vína, v krvi proudící špína jak to mám rád..." začal jsem. Při zpívání toho jsem se rozbrečel. Vidím v dálce jí. Její úsměv. Její nádherné vlasy. Posílá mi vzdušnou pusu. Usměju se a zamyslím se. Mohlo to být vše úplně jinak?
