Sami spolu

2~ Dědictví a náhoda

Sobotní ráno bylo slunečné. Což byl na Británii zázrak. Většinou bylo oblačno nebo prostě jen pršelo. Lilian se ozvala s tím, že přespí u mámy. ,,Jasně jen se chtěla vyhnout sobotnímu úklidu. Typický. " Michaela protočila své zelené panenky, které zdědila po otci. Na to se musela Luna zasmát. Byla to totiž pravda. V sobotu se totiž dělal velký úklid. Ne že by neuklizeli v týdnu, ale proste generálka byla každou sobotu.
Mise to nevadilo ani Luně. Jen Lilian byla trochu linejsi.

Luna zrovna uklizela balkón a Michaela vyklizela kuchyň. ,,Lů? Jak to bude s Lilian kde bude bydlet? A bude její pokoj volný?" Michaela se opřela o dveře balkónu a sledovala svou sestru jak zameta. ,,Myslím, že bude bydlet s Jackem. A možná bude. To se ještě domluvíme. Chtěla by jsi pokoj, který větší viď?" Luna věděla že Lilian měla největší pokoj a že Míša ho chtěla vždy.

,,Jo hlavně kvůli tomu, že nechci poslouchat jak sousedi neustále šoustaj." Michaela nakrcila nos. Tak to dělala vždy když se jí něco nelíbí. ,,Jasně to chápu." Smála se Luna. Z rozhovoru je vyrusil zvonek dveří. To byla teta Marie, která měla přijet na pravnickou radu. Stejně si ale přijela jen popovídat.

,,Jdu tam." Minila Míša a šla ke vchodových dveřím. Otevřela je a vřele objala tmavovlasou tetu. ,,Neses buchty? Mňam." Míša si od ní vzala boxik s buchtami a olizla si rty. Obě pak vešli do bytu. ,,Ahoj teti. Jaká byla cesta? Neměla si přijet odpoledne?" Jako obvykle jí Luna zasypala otázkami a Michaela nakladala na talíř buchty, které pak posypala moučkovým cukrem. ,,Ahoj zlatíčka moje. Hrozná, sice mám fobii z letadel, ale co bych pro vás neudělala. A mimochodem mám tu služební cestu. Tak co je nového?" Sundala si kabát a vyzula si boty, které dala ke dveřím do malého botniku. A kabát povesila na věšák.

,,No Lilian se bude vdávat. Dneska má zrovna zásnubní večeři. Jinak vše při starém." Luna vešla do vnitr a do obřího pytle na odpadky vysypala obsah lopatky. Michaela položila na stůl tvarohové buchty a zamířila udělat kafe.

,,Něco takového psala i vaše matka. Prý bych to měla vědět." Minila teta Marie a dala si nohu přes nohu.

Teta Marie byla sestrou otce Luny, Lilian a Josefa. Nikdy neměla svého bratra v lásce a to byl jediný důvod proč teď vycházela dobře s jejich matkou. Ovsem se casto hadali, kvuli tomu jak se chovala k Luně. Byla prostě jiná než její rodina. A byla to obstojně čarodějka.

,,Tka to je fajn, že ti dala aspoň vědět." Volala z kuchyně Michaela. Jejich matka se z jejich tetou pohadala předminulý rok. A to je bylo slyšet až ven z domu na ulici. ,,No jsem tu, ale i proto, že je tu dědictví po dědovi. Každému z vás věnoval nějaký obnos." Její děda byl velmi zamozny, ale nikdy to nedával znát. Navic to bylo pul roku co byl po smrti. ,,Tak proto si přijela." Konstatovala Michaela a položila na stůl kávu.

,,Ano a taky jsem vás chtěla vidět. Jsem taly Luny kmotra miláčku na to nezapominej." Marie na ni mrkla a napila se své oblíbené černé kávy se dvěma cukry. ,,Chybělo mi vaše kafe." Znovu si utekla a vychutnavala si její chuť. ,,Je z tureckého obchodu o dvě ulice dál. Kávu kupují jen tam. Mají i brazilskou. Beru oba druhy a micham je." Míša se taky napila. Často dělala pokusy s kávou. A vždy byly skvělé. Míša si jednou chtěla otevřít vlastní malou kavárnu.

,,Jo dělá vážně skvělý kafe. Kolik ten obnos obnáší?" Ptala se Luna a vzala si jednu buchtu z talíře. ,,Osmnáct milionů každému z vás." Luně z té informace málem zaskočilo a Michaela se málem zadusila kávou. V Anglii si jako dobrý právník vyděláte hodně, ale nikdy ne tolik. Bylo to sice v České měně, ale to se dá převést. O můj bože! Tolik! Tak to mi poserte holý záda! Pomyslela si a zapila svůj šok lokem kávy s mlékem.