Růže & Slzy

Slzy & Růže

Slzy zase máčí mou tvář,
myslíš si že mě znáš ale neznáš.
Nevíš co cítím,
a proč už přes slzy nevidím.

Mokré tváře,
v ruce zářez.
V noze trn,
od té růže, je plná krvavých skvrn.

Nevím co je štěstí,
pod nohy mi život hází klestí.
Doufám že ty mezi ně nepatříš,
a že upřímně šťastnou mě ještě někdy spatříš.

Ano jsi důvod mého úsměvu,
ale také proč si každý večer oči rozedřu.
Jsi důvodem mého života,
ale také se z tebe pro mě stává nejistota.

Rvu si srdce čím dál více,
už pomalu zhasíná má svíce.
To protože tě chci milovat,
ale ne ti mé špatné myšlenky sdělovat.

Nechci abys byla tou,
kvůli které bloudím tmou.
Chci aby si pro mě byla,
prosba nikdy nevyřčena.

Věřím že nebudeš jako ostatní,
jak to ale mám vědět? Nechci aby mi bylo zase na spadnutí.

Proč mi některé tvé odpovědi,
připomínají dávné časy z mé paměti?
Nechci aby to tak bylo nadále,
nic nemůže být dlouhodobě dokonalé.

Snad je to jen hlava má,
ta která to nezvládá.
Snad je to jen pocit můj,
ten co říká pravdě "stůj".

Chci abych se jen mýlila,
že do minulosti jsem se vcítila.
Aby má pravda byla lež,
nic víc si nepřeju to mi věř