Jejích Posedlost - BILL KAULITZ

4. kapitola

Skončila poslední hodina a já jsem šla ke skříňkam, vůbec mě nikdo nezajímal

Když jsem byla u skříněk tak mi došlo že stejně tak nemám co dát až zase v pondělí kdy už se budeme dávat a dělat nějaké přesazování a referáty které budeme muset dělat celý rok atd..

Takže když jsem jsi uvědomila že tam nemám co dát tak jsem zavolala Sebastianovy ať pro mě přijede

                         Rozhovor

Já :Sebastiane přijeď pro mě, už jsem skončila

S:Ježíš, dobre už jdu. To jsi nemohla zavolat někomu jinému?!

Ja:Drž hubu a přijeď, chci domu

S:Dobre, už jedu debile

Konec rozhovoru

Vyšla jsem ven před školu a čekala jsem kdy přijede, když jsem vydělá zase ty dva které jsem potkala ve škole
"Uh tyvole, proč mám zrovna já takové štěstí?" Řekla jsem ironicky a znechuceně, byla jsem úplně naštvaná že je zase vidím

Snažila jsem se nějak zakrit a mohlo my to vyjít, když jsem takhle malička ale ono ne!

"Hey! Ty! Pojď jsem!!" Zařval na mě ten z copánkami a smál se
ale tomu druhému moc do smíchu nebylo

Do háje

"naser jsi!" Zařvala jsem na ně nazpátek

Oba dva na mě vykulili oči a ten emo kluk se vysmál tomu z copánkami

Už jsem viděla jak přijíždí od bráchy auto, poznala jsem to podle toho že takové drahé a hezké auto tady nikde nevidím kromě jednoho ale ono stalo vzadu a takové auto vím že nemáme

Takže když jsem vydělá to auto tak jsem šla už ke parkovišti, oba dva se na mě dívali jakoby jsem byla nějaký ďábel ale i anděl

Brácha přijel a vystoupil
"Tak dělej!" Zařval na mě brácha

"Už jdu kurva!" Zařvala jsem nazpátek a šla jsem rychlým krokem k autu, protože by šílel kdyby jsem jen šla pomálu

Cítila jsem jak se na mě oba dva dívají, úplně vykuleně a překvapeně

Jen jsem se  trochu smála a nastoupila jsem do auta, můj brácha se ještě rozhlížel nevím proč, zeptám se ho

Když jsi konečně seděl do auta tak byl takový překvapeny
"Co ti je? Bere tě něco?" Řekla jsem vysmatě

"Maru ty víš kdo jsou ty kluci?" Řekl docela překvapeně a trochu vystrašeně
a ukazoval na ty dva
(nemohli vidět že na ně ukazujeme máme zatavené okna)

"Uh, ne, proč? Měla bych?" Zeptala jsem se, i když už nějaký příběh s nima mám, ale tomu řeknu třeba až doma

"Ty dva jsou tady největší mafiáni, my jsme druhý tady, jsou dost bohatí a nebezpeční, dej jsi na ně pozor, a kdyby něco tak nás zavolej, ano?" Řekl mi vážně a divál se mi do očí

"Ježíš, děláš jakoby jsem nechodila na ty nejlepší bojové sporty a neuměla z pistoli, ale dobře, budu" řekla jsem taky vážně

"Tak jedem už, chci domu" dodala jsem ještě, nedočkavě

Brácha jen nastartoval a jeli jsme.

Mezi tím Bill kaulitz

Když jsem ji zase viděl, byla nádherná

"Tyvole, zase ji vidíme a ty už zase šiliš Bille!" Řekl mi Tom

"Ježíš tak se neposer no" řekl jsem mu nazpátek a díval jsem se furt na tu neznámou holku

"Já bych tak moc chtěl vědět kdo to je" řekl jsem ještě a vzdychl jsem

Zničeho nic Tom zakřičel na tu holku
"Hey! Ty! Pojď jsem!!"

"Tak jsi debil?!" Řekl jsem tomu kretenovy

Ale zničeho nic se ozval její hlas který jsem úplně miloval
"Naser jsi!" Zařvala nazpátek

Jen jsem vykulili oči a to samé i Tom, a já jsem seu ještě vysmál

"Jsi myslíš že by přišla?" Řekli jsem mu a vysmíval se mu

"Mohla by, ale asi už ne" řekl mi ještě a začal se taky smát

Líbí se mi jak je drzá, je taková jistá, sebevědomá, líbí se mi to

Najednou přijelo nějaké auto, bylo drahé a hezké, takové auto jsem ještě neměl

Ta holka šla k tomu autu a z toho auta vylezl nějaký kluk

"Tak dělej!" Zařval na ní

"Už jdu kurva!" Zařvala na něj nazpátek

Bože já miluju jak je drzá

Trochu se zrychlila a nastoupila, ten kluk se rozhlížel a jeho pohled padl na nás, prohlížel jsi nás a pak šel do auta

"Tyvole, viděl jsi jak se díval" řekl brácha docela překvapeně

"Jj, úplně. Možná už vy že patříme do mafiánské rodinný, ale jak? Jsou tu úplně nový, nikdy jsem je tu neviděl" řekl jsem taky překvapeně

"Mě přijde že ho možná znám, tobě ne?" Řekl mi brácha a podíval se na mě docela furt překvapeně a tak trochu vyděšeně

"Já nevim, možná jo" řekl jsem, cítil jsem se stejně jak on
z našich myšlenek a rozhovorů nás vyrušil hlučný a dráhy motor, takový jsem znal

"Ale hezké auto, že ano?" Řekl mi brácha

"Jj, takové můžeme mít taky" řekl jsem mu na spatek trochu vysmatě

"Já vím, ale taky vím že tohle auto je hodně drahé, jakto že ho oni mají?" dodal brácha

"To vím taky, a nechapu to jakto že zrovna ona" odpověděl jsem mu
"Víš co, pojďme už domu" dodal jsem ještě

"Jj, jdeme" řekl my brácha a šli jsme k autu, furt jsem nad ní přemýšlel, vyjeli jsme ze školy a jeli jsme domů.
-----------------------------------------------------------------

Tak tohle je vše, moc se omlouvám že jsem nepsala, ale psala jsem jiné příběhy takže se běžte podívat! Budu ráda za hlasování a komentáře!!
Mějte se krásně dečka

• vaše Maruška <3