5. kapitola!

40 4 0
                                    

Když jsme přijeli domu, vyzula jsem jsi boty, Sebastian byl takový divný.
Já jsem šla nahoru do pokoje a ještě jsem viděla a slyšela Sebastiana jak hledá tátu

Já jsem šla do pokoje a hned jsem se šla převlict

Já jsem šla do pokoje a hned jsem se šla převlict

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

(I tyhle papučky)

Šla jsem jsi lehnout a šla jsem na mobil

Byla jsem na mobilu a slyšela jsem klepání
"Pojďte!" Zařvala jsem
Přišel Nikolas(ano, toho úplně miluju mám ho nejradši)

"Maru volá nás táta" řekl otráveně

"Jo, už jdu" řekla jsem mu a vztala jsem z postele, mobil jsem jsi nechala na posteli a šli jsme z Nikolasem dolů

"A co chce?" Prolomila jsem ticho mezi mnou a Nikolasem

"Já nevim" odpověděl

Byly jsme dole a nikdo dole nebyl
(máme propojený obývák z chodbou a kuchyní, všechno je otevřené, žádné stěny. Všechno moderní)

"Vole neříkej mi že musíme ještě dolů" řekla jsem otráveně

"Maru, ale tím pádem to znamená to že tohle nebude jen nějaká promlouvá" řekl Nikolas a oba dva jsme se trochu lekli

"Však jsme nic neudělali, možná že to je něco z prací. Ale pro i já?" Řekla jsem mu, dívala jsem se na něj a oba dva už jsme věděli že to bude něco vážnějšího, a nebo jsi z nás dělají picu

"Dobré, jdeme bo nás zabijou že jdeme strašně pomálu" prolomil to menší ticho

Jenom jsem vzdychla a kývla jsem hlavou

Šli jsme teda dolů ještě, otevřeli jsme dveře a sli jsme ke stolu sedli jsme jsi, byly jsme tam všichni, dokonce i máma

(Abych vám popsala co ta místnost je, kvůli tomu že můj táta a mojí bráchove jsem největší mafiány (2, kvůli kaulitztum), no tak mají svoji jednu velkou místnost kde mají různé dokumenty složky nebo plakáty, nástěnky atd..mají tam jeden velký stůl kde jsou vždycky porady, u kterých jsem byla asi 5krat za celý svůj život kvůli tomu že táta se o mě boji atd, ta místnost je dost tmavá a taková jedovatá, okna jsou zatmavena od té doby co tam ta místnost je, okna tam nejdou rozbít a dveře bývají zamknute a jsou na heslo, obličej a hlas. Celý náš dům je takhle zabezpečeny, sice tady žijeme strašně moc kradce ale tenhle dům už táta rekonstruje už přes 3 roky protože věděl že se tam přestěhujeme)

Takže sedli jsme jsi já jsem jsi sedla vedle Nikolase, Sebastian z Kristianem byly na proti a táta byl na jedné straně a máma na té druhé

"Tak, abych vám řekl proč tady jste" řekl táta a prolomil to ticho, mluvil spíš ke mě

"Když jsme se tu přestěhovali věděl jsem že tady Kauzliti jsou ale neměli by tady být často, proto jsem jsi řekl že se tady přestěhujeme, je tady krásné a na to že tady jsou, tak je to tady klidné" řekl táta

Já už jsem věděla co chce říct

"No, dneska Sebastian přijel pro Marunku a viděl jak tam stojí jeho synové od kauzlita, dívali se na Májů a já mám takový pocit že něco od mají chcou. Takže od pondělka u sebe Mája bude mít kapesní nůž, ano, já jsem jsi myslel že to nebude tak hrozne ale nechci aby se něco stálo" řekl táta, vážně ale i mírně

"Tati?" Řekla jsem

On se hned podíval
"Co se děje?" Zeptal se táta a mírumilovně se na mě podival

"Tati, já jsem s nimi trochu mluvila, nic moc jsme si neřekli, já jsem do nich narazila a spadla jsem ten jeden kluk mi podal ruku ale odmítla jsem, potom jsem se viděla Před školou a volali na mě ať jdu k nim ale já jsem je poslala do doprdele" řekla jsem a začala jsem se bát co řekne

Všichni se na mě překvapeně dívali a byly v šoku

"A proč jsi mi to neřekla když jsem se tě ptal jestli je neznáš?!" Prolomil ticho Sebastian, trochu naštvaně

"Protože jsem to chtěla říct sama až doma!" Odpověděla jsem mu, taky jsem byla trochu naštvaná

"Maru, ty víš že tě mám hodně ráda, a moc se bojím. Ale co když ti něco udělají"
Řekla máma

"Nebojte já nejsem blba, možná jsem nízká ale umím ty nejlepší bojové sporty a různé ostatní věci na ochranu" řekla jsem trochu sebevědomě

"Já vím, malička ale nemůžu riskovat. Tvoji bráchové na tebe budou po škole a i před školou vyzvedávat a budeš mít u sebe kapesní nůž" řekl táta

Jen jsem kývla, Nikolas se na mě díval a nevěděl co se furt děje

"Já ti to potom vysvětlím" pošeptala jsem Nikolasovy

"Dobře, Maru a máma může už jít, já tady ještě něco odběru z klukama a to bude vše" řekl táta a šel ke mě, já jsem vztala, on my dal pusu na čelo a pošeptal mi "prosím, dávej na sebe pozor zlato"

Jen jsem se milé usmála a kývla a šla jsem z mámou nahoru

Máma někde šla a já jsem šla do pokoje

Tohle je zatím vše do 5. Kapitoly! Budu ráda když se vám to bude líbit! <3
Budu ráda za hlasování a komentáře!!

To je zatím vše

• Vaše Maruška<3

Jejích Posedlost - BILL KAULITZKde žijí příběhy. Začni objevovat