Hokejová Romance & Zlato V Praze

2. kapitola

Nikola

Většinu letu jsem prospala, měla jsem to štěstí, že let byl přímej, takže jsem spala a jedla, nic víc. Když jsem vyšla ven z letiště se vším, tak jsem začala mít divný pocit, že se něco nepěkného stane. Zavolala jsem si Bolta a vydala se směr hotel, ve kterým jsem myla být ubytována na příštích 14 dní.
Cesta na hotel nebyla nijak zajímavá, pokoj byl nádherný, nejvíce se mi zamlouvala ta obrovská postel. Vybalila jsem a přemýšlela co budu dělat, napsat bráchovi, že jsem tady nemůžu, to by nebylo to překvapení, ale zkusím napsat mámě, co se děje doma, ale než jsem ji stihla napsat začala mi volat " Ahoj Nikolko, prosím Tě jak to tam u Vás je ? Viděla jsem v televizi, že je to přímo u Tebe" ozval se její hlas " Ahoj mami, neboj jsem v pořádku, je to tu teď takové klidnější, ale výstraha je stále aktuální" řekla jsem jí "to je jedině dobře, je to strašné to počasí" řekla mi hned " no bohužel se s tím nic nedá dělat, chtěla jsem přiletět do Česka, podívat se na Martina a i na Vás, ale nevím jestli se tam vůbec dostanu" odpověděla jsem ji "no to je škoda, doufala jsem, že přijedeš, ale když ne, tak se bohužel nedá nic dělat, holt budeš muset přiletět jindy a nebo my za tebou" řekla mi upřímně, tak jsem si ještě další půl hodinu povídali,.přičemž jsem se dozvěděla to, že tátovi prý chybím a začal mi psát Martin jak to se mnou vypadá, což jsem mu odpověděla, že dobře, ale nevím jestli přiletím. Večer jsem se rozhodla jít na večeři, jen co jsem otevřela dveře do jídelny jenže okamžitě jsem zařadila zpátečku, já jsem byla na hotelu s nároďákem! To jsem si nemohla vybrat sakra jinej hotel než tento, ale jak jsem to asi mohla vědět, že jo. Rychle jsem tam zaplula, vzala jídlo a zalezlá někam do rohu kde by mě neměli vidět. Večeři jsem snědla docela rychle a rychle jsem se přesunuka k výtahu, kde k mý smůle stál jeden z kluků nároďáku, ještě, že to není Martin. Neměl šanci mě poznat s Martinem si nejsme vůbec podobný, i když jsme dvojčata. Modlila jsem se ať ten výtah přijede co nejrychleji a taky, že přijel " Kam jedete?" zeptal se mě ten hokejista "do 8 patra" odpověděla jsem mu a on zmáčkl tlačítko výtahu "tak to jedeme do stejného" řekl, když se výtah rozjel a já si v hlavě začala nadávat proč jsem nešla pěšky. Když výtah přijel na to naše patro, tak jsem rychle vystřelila a šla k pokoji, naštěstí ten chlap zatočil k prvnímu pokoji u výtahu, takže neví kde mám pokoj. Jelikož se už zítra začíná hrát Mistrovství a naši hrajou proti Finsku, řekla jsem si, že si pořádně prostuduji českou soupisku, podle výběru Rulíka jsem neměla nic a když jsem zajela na bránu uvědomila jsem si, že ten chlap ve výtahu byl brankářská jednička Lukáš Dostál, paráda, tak fakt doufám, že mě nepoznal, jinak mám po překvapení.
Vyčistila jsem si zuby a šla jsem zalehnout, bylo to celý náročný a náročný to ještě bude.
Druhý den ráno mě čekala taková ta klasická rutina, poté jsem se šla nasnídat, kde už jsem naštěstí nikoho nepotkala, dopoledne jsem strávila na pokoji, odpověděla Martinovi na pár zpráv a zavolala domů do Kanady, prý to tam vypadá líp, což jsem ráda. Před obědem jsem se oblékla, černý džíny, tričko s delším rukávem a vzala jsem si okolo pasu český národní dres, na oběd jsem si došla do nejbližší restaurace a pak jen procházela Prahu než jsme začali hrát, zhruba 30 min před začátkem zápasu jsem se dostala do arény a šla pomalu k mému místu, měla jsem ho u český střídačky, nebo to tak vycházelo podle mých výpočtů, doufala jsem, že si mě Martin nevšimne, chci za ním pak dojít po zápasu.

Krásný den! Druhá kapitola je tady 🙏🏽 Jestli najdete nějakou chybičku, tak se omlouvám. Píšu další kapitoly, takže ty co mají vyjít jen letmo zkontroluji, napíšu k tomu komentář a vydávám.
Dejte mi vědět jak se Vám zatím příběh líbí 💋