Hokejová Romance & Zlato V Praze

3. kapitola

Ta atmosféra je boží !! Nikde jinde nenajdete takový fanoušky jako tady v Česku, zápas s Finskem byl velmi zajímavý, základní hrací doba ani prodloužení nerozhodlo takže přišli nájezdy, po tom co Kaše rozhodl se mohla aréna zbláznit, bylo to fantastické. Jenže co už moc fantastické není je to, že se musím dostat ke kabinám nároďáku, těžké to nebude, povolení a kartičku mám, ale i tak. Si tou nervozitou ukoušnu snad všechny prsty, právě stojím před dveřma kabiny a stále nikdo nevychází. "Na koho tu čekáš?" ozvalo se za mnou, mírným leknutím jsem poskočila ten dotyčný se zasmál "já nekoušu neboj, tak koho potřebuješ?"zeptal se ještě jednou " no Martina " odpověděla jsem mu "fajn, zavolám Ti ho" řekl mi a odešel dveřma do kabiny  "hej Neči čeká na tebe nějaká kočička" slyšela jsem toho hokejistu zařvat, myslím, že to byl Flek, ale to je teď jedno, až ho uvidím roztrhnu ho vejpůl. Dveře se otevřeli a v nich se objevil Martin, jakmile mě uviděl nasadil jeho překvapující a nechápající výraz " Niky!" křikl radostí a já se objevila v jeho náruči, jo chyběl mi. "Co tu doprdele děláš? Vždyť jsi mi ještě dneska psala, že jsi v Kanadě" stále nechápajíc co tu dělám " jsem tu už dva dny, chtěla jsem Tě překvapit" řekla jsem mu "výhra s Finskem a přílet moji ségry, to je nejlepší den co zatím mohl být" usmál se " Neči, Neči a já myslel, že máš přítelkyni" řekl za námi jeden z Martinových spoluhráčů " tohle je moje malá sestřička" odpověděl mu " to, že jsem o 3 minuty mladší, hned neznamená, že jsem malá" odfrkla jsem " o 3 minuty?" podivil se " jo jsme dvojčata, ale podoby jsem moc nepobrali" vysvětlila jsem mu, ten pouze pokýval hlavou a odešel do kabiny, "půjdu se vysprchovat a převléct, počkej tu na mě" řekl mi brácha a s tím i odešel.
Po půl hodině čekání na chodbě se konečně Martin vynořil z útrob šatny a my tak už měli čas jen pro sebe. "Furt nemůžu uvěřit, že jsi přijela" ozval se "MS v Praze kde hraje můj brácha jsem si nemohla nechat ujít" vysvětlila jsem mu " v roce 2015 bylo MS taky v Praze a nepřijela jsi" odfrkl si načež jsem se musela zasmát "tak zaprvé v ten rok jsem bydlela ještě v Čechách, zadruhé jsem měla operaci kolene v ten čas a za třetí jsi nebyl ani na soupisce" vysvětlila jsem "takže žádný urážení" pohrozila jsem mu "Martine je čas jet" ozval se hlas za námi, otočili jsme se a zjistili, že ten hlas patří Radimu Rulíkovi - trenérovi nároďáku, jakmile mě uviděl, tak se usmál "Nikolo, tak rád Vás vidím" podal mi ruku, tu jsem mu samozřejmě u úsměvem přijala "Dobrý večer Radime, nápodobně" odpověděla jsem mu "Jsem tak strašně rád, že jste přijela, jak dlouho se tu chystáte zdržet?" zeptal se " určitě po dobu mistrovství, pak se uvidí" usmála jsem se "chápu, podpora pro Martina se vždy hodí, každopádně už budeme muset jet. Chcete se svézt s námi?" zeptal se " Nechci Vám tam překážet na hotel se sama dostanu"odpověděla jsem mu "blbost a navíc nepůjdete takto sama v noci po Praze, jsme ve stejném hotelu, tak proč toho nevyužit" opáčil. Jo měl pravdu sama v noci po Praze se mi chodit nechtělo " dobrá, tak moc děkuji" odpověděla jsem mu s úsměvem a společně jsme se vydali k autobusu " ty jsi ve stejném hotelu jako my?" zeptal se mě brácha "Ano jsem, dokonce i ve stejném patře" odpověděla jsem mu a začala se smát nad jeho překvapeným výrazem. Když jsme dorazili do autobusu veškerá pozornost se obrátila na mě, spěšně jsem zamávala a sedla si vedle Martina.

Krasný úterní den, konečně jsem dopsala další kapitolu, ano trvalo mi to, ale s nateklými prsty se blbě psalo. Každopádně zatím nám to je lehce, ale nebojte už se blíží něco ostřejšího 😉
Užívejte zbytek dne a já jdu psát dále