27. Slib

36 3 0
                                        

- TEHDY -

Nesměl jsem ukázat strach. Otec by mi neodpustil, kdybych projevil nějakou slabost. Nechal mě čekat v předsíni v domě Spencerů. Z jídelny se ozýval křik hádky. Otec měl vztek. Nesnesl, když se mu někdo protivil. Měl rád, když měl vše pevně v rukou. 

Z myšlenek mě vytrhl pohyb na schodišti. Skrze zábradlí na mě koukala malá dívka. Znal jsem ji. Byla to Elle. Byla o něco mladší něž já. Původně chtěli, abych si ji jednou vzal, ale teď se věci měnily. Vyšel jsem za ní posadil se vedle. Bylo na ní poznat, že je vyděšená. Chtěl jsem udělat něco, aby jí bylo líp. Chytil jsem ji za ruku. 

"Všechno bude zase dobré," ujistil jsem ji, i když jsem tomu sám nevěřil. 

"Tatínek křičí jen, když se zlobí. Tvůj taťka mu něco provedl?" zeptala se nevině. 

"Tak nějak. Ale tobě se nic nestane," řekla jsem rozhodně. Byl jsem naučený nedat najevo žádnou slabost a konečně jsem to mohl využít k něčemu dobrému. Mohl jsem jí tím ukázat, že není nutné se bát.

"Jak to víš?"

"Vím to. Slibuju, že tě ochráním," řekl jsem odhodlaně. 

Pak, když se mě otec zeptal, co bych udělal na jeho místě, bylo mi to jasné. Musel jsem ji chránit. Naši otcové vytvořili dohodu. Každých pět let jsem musel potvrdit, že si stále stojím za svým, že se Shelly stane mojí ženou. Pro mého otce to bylo výhodné. Mohl Spencera mučit nejistotou a vrtkavostí mladého cucáka.

Sice to byl slib malé holce. Nemusel nic znamenat. Jenže muž své sliby plní. A ta holka rostla a čím byla starší, tím víc jsem potřeboval svému slibu dostát. Doufal jsem, že i ona časem pochopí, že mi dva patříme k sobě. Jenže čím víc se naše svatba blížila tím víc jsem se bál. Měl jsem strach, že mě opustí.

Chtěl jsem jí o tom všem říct, vážně chtěl. Jenže čím dál to všechno bylo, tím to bylo těžší. 


Gangsta Paradise ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat