Srdce a Sparta | LK37

- 3 -

Doprdele. Otevřela jsem oči a budík mi ukazoval odpolední čas. Zamžourala jsem, abych si zvykla na světlo, proudící skrz žaluzie do mého pokoje a začala jsem rozpomínat, co jsme včera tropily. Na to, jak šíleně mě bolela hlava, moje vzpomínky jsem viděla čistě. Bohužel. Začaly mi před očima nabíhat jako film. Špilberk, cesta šalinou, klub...a Krejda. Povzdechla jsem si a skryla svůj obličej do dlaní. V noci se mi to celé zdálo o něco vtipnější. Teď bych se nejradši propadla.

Natáhla jsem se pro mobil a zkontrolovala notifikace. Kromě zprávy od Jany, že dojela domů v pořádku, tam nic nebylo. Doufala jsem, že by to mohla být jen nějaká pofidérní noční můra, nicméně potom, co jsem si projela na Instagramu sledující a našla tam fotbalistovo jméno, se veškeré naděje rozplynuly. Aspoň, že mi nenapsal. Třeba mě opravdu zapomněl, ani bych se nedivila.

Vyhrabala jsem se z postele a poprvé za den vykoukla z pokoje. Mamka byla s bráchou někde venku, nechala mi vzkaz, abych si ohřála oběd a umyla a uklidila nádobí. Ploužila jsem se po kuchyni, s mobilem v ruce, kde jsem se domlouvala s Matějem, jestli můžu dojet. Dala jsem špagety do mikrovlnky a přesunula jsem se do koupelny, abych se převlékla. Překvapuje mě, že jsem na sebe včera dokázala hodit pyžamo a nešla spát v džínách. Co jsem ale nezvládla bylo se odlíčit, takže když jsem na sebe pohleděla do zrcadla, připadala jsem si jako troska. Povzdechla jsem si a černé čmouhy od linek a řasenky jsem odlíčila. Hodila jsem na sebe domácí teplákovku a šla si sníst jídlo. Jakmile jsem se s přítelem domluvila na třetí hodinu, koukla jsem na Youtube, jestli nenajdu nějaký fajn video. Nakonec jsem pustila nějaký haul, ať u stolu nesedím v takovém tichu.

Asi v půlce videa, kdy už jsem měla dávno dojedeno, se mi objevilo nahoře na displeji upozornění z Instagramu. Svítilo tam jeho jméno. Stálo tam ‚Vzpominam si :)'. Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu. Sevřel se mi žaludek. Myslím, že mi tam mezi tím spadlo i srdce a všechno se pak zamotalo do uzlu, který bych na místě nejraději vyzvracela. Zhluboka jsem se nadechla a otočila svůj pohled ven z okna. Seděla jsem tak asi 5 minut a přemýšlela, co mám doprčic dělat. Stres se mi v těle slil se vzrušením. Nezmohla jsem se na nic jiného než na zoufalý smích. Buď ho můžu ignorovat, nebo pokračovat dál.

„Nasrat," procedila jsem mezi zuby. Teď už jsem v tom stejně až po uši. Otevřela jsem naší nově započatou konverzaci. Napsala jsem zprávu, napočítala do tří a se zavřenýma očima jsem odeslala. Není cesty zpět.

lkrejci_ Vzpominam si :)

aduss_ Tyjo, umis překvapit xd

lkrejci_ Dojelas v poho domu?

aduss_ Jasneee v klidu, ale mam teda zbytkac jak blazen xd

aduss_ Ty ses v pohode?

lkrejci_ Slabej kus xd

lkrejci_ Jj, nepiju moc, nemuzu

aduss_ Joo vlastne, ty ses ten kapitan xd

lkrejci_ Ty se smejes, ale to není vůbec prdel

aduss_ Tak to pardon :)

aduss_ Hele a nedal by pan kapitan nekdy kafe?

lkrejci_ Dal, ale v pondělí se vraci do Prahy

aduss_ Tak nedele? Nebo tu uz si zarezervovala jina? ;)

lkrejci_ Haha pani vtipna

lkrejci_ Ve 4 ok?

aduss_ Nejvic :*

Odpovídal celkem rychle, takže jsem tuhle konverzaci projela skoro doslova jedním dechem. Uzel, co jsem měla v břiše se mi rozvázal asi po druhé zprávě. Přistihla jsem se, že se culím jak malá holka, psát si s ním bylo celkem fajn. Musela jsem uznat, že jeho vyjadřování přes zprávy rozbořilo moje předsudky v základech. Až mě překvapuje, s jakou lehkostí jsem ho pozvala na kafe.

Do reality mě vrátil příchozí hovor od Matěje. Už byly tři hodiny. Sakra, ztratila jsem pojem o čase. Hovor jsem odmítla a poslala jsem mu zprávu, že jsem za čtvrt hodiny u něj. Při pohledu na ten příchozí hovor od přítele, zatímco jsem si psala s nejslavnějších fotbalistou Česka, jsem měla výčitky. Neměla bych mít tak dobrou náladu potom, co jsem si asi půl hodiny v kuse psala s někým, z koho jsem si od začátku chtěla vystřelit. A pak, když sám navrhl čas, nepřišla ani žádná zlomyslná radost.

Potřásla jsem hlavou. Je to Krejčí. Sparťan. Tyhle dvě slova stačila jako připomenutí, že je to všechno jen sranda, která mi zatím vychází.

Vzala jsem klíče od auta a vyrazila z domu.