Školní léta

8 1 0
                                    

Moje cesta změny nezačala bohužel, když jsem byl plně rozhodnutý tak jak jsem chtěl, ale nebylo ani pozdě s ní začít.

Ještě se ale zastavíme v trochu hlubší minulosti, kdy jsem nebyl úplně oficiálně tím kým jsem se chtěl stát tím kým jsem v sobě byl.

Né každý tohle dokáže přiznat a dokáže o tom dokonce i psát, ale někdy nastane ta chvíle kdy se člověk postaví k tomu kdo byl a kým je teď.

Než jsem se narodil moje rodina nevěděla co se narodí bohužel se stal zvrat a narodila se matce holka.

Ta cesta o které se dnes dovíte začala už od školky.

Zažila šikanu, posměchy vůči sobě, neúplné rodině a matce, která byla velmi nemocná . Narodila se zdravá ale s trochu odlišnými touhami a rysy. Její oči byli o trochu zvláštnější než jiný.

A tím si zasloužila trochu jinačí pozornost od lidí, kteří měli tím důvod se vysmívat, říkat posměšky, ale neuvědomili si jak to tý osobě může ublížit. Jak se může po tomhle člověk v sobě uzavřít a nejen skrz lidi ale i důvěru k lidem.

A tato cesta pokračovala až na základní školu.

Tento člověk co zažil tyto zlé věci nebyl ani trochu přijat do nějaké té skupiny. Byl vyproštěn z jakékoli skupiny připadal si jako duch, který nemůže opustit tento život, místa které musí navštěvovat, aby měl dokončenou školní docházku. Matka netušila co si musí v životě vybojovat, jak se cítí proč chce být sám den co den závislý na telefonu, kde se nehraje na vzhled ani kým chce být. Pro mladou generaci svět internetu může být i útěk od reality a nejen to najít si přátelé, kteří neodsuzují, nevysmívají a už vůbec nešikanují. Pro mě byl svět internetu a her pouze útěk a možnost jak se necítít jen jako pouze nějaký duch a terč. Diky internetu jsem začal pociťovat kým jsem. Můj vzhled, moje chování vždy bylo jinačí a teď už vím proč. Vždycky jsem byl chlap, který se nenarodil úplně do těla, který by měl mít. Moje myšlení též bylo na úrovni chlapa a proto jsem nebyl úplně spokojený kým jsem. I když si umím představit, že čtenář co to právě čte si asi teď říká že co? Narodila si jako žena tak by měla přijmout to čím se narodila? Né každý člověk to tak opravdu cítí a chce a já nejsem jediný výjimkou.. to že jsem se narodil tak jak jsem se narodil vás nedifinuje kým jste ale vaše myšlení vaše chování a tím kým se cítíte. Nepodporují úplně myšlení, že když cítíte jako kůň tak tím jste ale to že se může při čekání dítěte něco pokazit. Tohle je něco jiného a né každý člověk tohle dokáže přijmout.
Moje myšlení chování a to jak se beru já sám se shodovalo z půlku mého těla.
Vždy jsem měl v mé pubertě radost když mě někdo oslovil tak jak se beru aniž by o mé osobě něco věděl.

Myslíte si, že si člověk, který si zažil takové špatné zkušenosti s lidmi kteří jen koukají, že člověk je jiný nebo nemá tolik peněz jako jeho vrstevníci by si vybral ještě těžší cestu než si v mládí zažil jen tak? Jsem ten člověk, kteří věří že pokud to tak opravdu mělo být že jeho cesta ho tam dovede a on tu ještě těžší cestu zvládne i když může být i nadále sám. Ale ano vybral jsem si těžší cestu protože bych nikdy nedokázal žít naplno pokud bych nic nezměnil.

Neznámý.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jun 22 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Cesta někde končí a tam nová začíná Kde žijí příběhy. Začni objevovat