Cesta mladého muže, zatím ale čtenářům neprozradím jeho jméno a budeme mu prozatím říkat neznámý. Trochu se s jeho vzhledem ale seznámíme je to mladý hnedovlasý muž kterému je tento rok už dvacet jedna let má dost náročnou cestu. Jeho tvář je trochu zarostlá ale čím je zajímavý jsou jeho zářivé smaragdové oči. Od malička byl ale něčím zvláštní, ale i přes to si jde za svým snem i cílem.
Ten se posuneme trochu do minulosti
Aby jsme se s neznámým trochu víc seznámili.
Jeho dětství bylo těžký, když se narodil jeho otec se rozhodl odejít, opustil ho a jeho nemocnou matku. Zůstali jen oni dva. Né že by byl jediný v tomhle světě je hodně matek, který jsou sami, ale aby jste pochopili tu těžší část měli by jste číst dál.
Jeho matka se starala co mohla, aby o něho bylo aspoň z části dobře postaráno, ale není jednoduchý vyrůstat jenom s matkou, která je už od malička nemocná. Jeho dětství bylo jiné stejně jako výchova bez mužského vzoru. Stav jeho matky se horšil a on se musel k tomu postavit jako chlap. Za čas se opravdu stav jeho matky zhoršil na tolik, že matka měla více potíže s chozením a tak místo berlý začala k pomoci používat chodítko, který ji dost usnadnilo chození a starání se o domácnost ale i přes to to nebyla ta nejlepší varianta. Furt tu měla na pomoc i mě. Každé ráno chodila do města buď nakupovat nebo prostě jen chodit, aby svoje nohy trénovala tolik, aby nepřestali fungovat. Trénovala bojovala se svojí nemocí, kterou bohužel zatím nikdo za tu dobu nedokáže říct o jakou přesně nemoc se jedná. Ale o jednom vítězství můžu prozradit to, že doktoři říkali že zůstane na vozíku a oba dva vidíme, že její vůle a síla nedovolila to, aby se to stalo.
A jaké je moje vítězství? Že se ze mě stal mladý muž, který se zvládl postavit i bez pozitivního vzoru muže, který měl stát po našem boku.
Ale teď se vrátíme zpět k mé cestě, která pokračuje.. milý čtenáři uvidíme se v další části mé cesty za svým snem.
Váš Neznámý.
