Spolu to zvládnem|stein27

4.

A tak jak se řeklo tak se i stalo. Šlo jsme na mekač s pak jsme si šli sednou na jeden kopec kde byl krásný výhled na zapadající sluníčko.
_______________________________

Už uběhl nějaký tam pátek co jsem se neviděla s calinem ani s nikom jiným z kluků.
Nějak mi to nevadí. S calinem si někdy píšeme a volané a mohla bych říct ze jsme zase ti dobří kamarádi co jsme byli předtím.

Ale teď do přítomnosti právě sedím na mem oblíbeném místě kousek za Brnem. Je to krásna louka s hezky rozkvetlimi květinami. Chodila jsme sem když jsem chtela být sama. Jen já a moje myšlenky. Což někdy není moc dobre ale tak už jsme z toho venku. Snad.

"Ahoj" řekne někdo za mnou. Mám trochu strach se otočit ale nakonec to udělám. Uvidím tam blonďáka s modrýma očima které bych poznala i na 1000 metru daleko. A to jsem je viděla jen dvakrát. Na tváři mu prohrává úsměv.

"Ahoj" odpovím na spát a odvážil od nej pohled abych nevypadala jak ještě vjezdu kripl než jsem.

"Chodíš tady často? Ještě jsme te tu neviděl" řekne a přisedlé si ke me. Úsměv mu z tváře nemizi. A abych řekla pravdu tak bych byla rada kdyby nikdy nezmizel. Co to meleš viktorie však ho skoro vůbec neznáš. Ozve se ten hlas v me hlavě který tak nesnáším.

"Chodila jsme sem ale teď už tam moc ne" odpovím jednoduše a podívám se na nej. Vypadá hezk- ne viktorie ne neznáš ho. "Ty tady chodíš často?" Oplatím mu otázku aby tady nebylo trapné ticho.

"Jo, je tu klid a můžeš tu být jenom ty a tvoje myšlenky nikdo tě neotravuje s je tu prostě klid" řekne a já se jenom usměju a zadívám se na slunce které se pomalu blíží k zapadnuti.

Mezi námi panuje ticho. Takové hezké ticho. Každý je se svou hlavou a se svými myšlenkami.

"Copak?" Zeptám se když si všimnu ze se na me kouká.

"Nic jen me zajímá proč zrovna ty chodíš na takové místo kde jsi jenom ty a tvoje hlava" řekne a zadiva se na zapadající se slunce.

"Někdy je toho na me moc a tady můžu vypnou a srovnat si nějaké věci v hlavě. A hlavě mi tohle místo ukázal můj bývalý přítel který i když ti byl kreten byl ten nejlepši kluk kterého jsme potkala" řekla jsme hlavní důvod proč tady chodím a proč tady vlastně jsem i dneska.

"Aha. Vím ze mu do toho nic není al emulzí vědět co se stalo?" Zeptá se nejistě.

"Podvedl me s moji bývalou nejlepší kamoškou. Jak sem se to dozvěděla rozešla jsem se sním a po asi dvou měsících jsme se dozvěděla ze se předavkoval a skočil z mostu. Jeho rodina mi to dává za vinu přitom já za to nemůžu já ho z toho mostu nezhodila a těma praškama ho taky nepředavkovala" řeknu odpověď a zadívám se na slunce které už je skoro pryč. Petr noc neříká. A mislím ze je to i dobře. Nechci soucit.

"No už je pozdě tak já už půjdu" začala jsme se zvedat.

"Počkej doprovodem tě" řekne a začne se taky zvedat.
Takže v tichosti jdeme k mému domu.
**
Takže Cauky lidičky po hodně dlouhé době jsme zpět z novou kapitolkou. Na me dost dlouhá sice je o hovne ale tak nevadí. Snad se líbí 💘