Spolu to zvládnem|stein27

2.

"no tak můžeme jít" řeknu a vyrážíme na koncert.
_______________________________

Vešly jsme do klubu a naměřili si to k baru pro pití a pak hned ke stage, jelikož to prý za chvíli začne. A netrvalo to ani pět minut a rozezněla se nějaká hudba. Byla chytlavá. Pak vyběhl nějaký borec.
"To je calin" řekne Laura. Calin to mi něco říká.
To už jsem slyšela.
*
Koncer skončil a já stojím před klubem s cigaretou v ruce a koukám na nebe kde září spoustu malých teček které se nazývají hvězdy.
"Ahoj" slyšela jsem hlas který mi někdo strašen připomínal. Otočila jsem se a viděla jsme ho tam. Calin. Je to on.
"Ahoj?" Řekla jsme trochu zmateně jelikož nevím jestli si me pamatuje.
On ale nic neřekl a jenom me obejmul.
"Strašně si mi chyběla" zašeptal a přitiskl me k sobě ještě vic.
"Ty me taky" odpověděla jsem a jeho stisk jsem se mu aspoň pokusila obětovat.
"Je mi líto co se stalo" řekl když jsme se odtahly
"Me taky ale ty za to nemuzes" řeknu a pokusím se o úsměv.
Abych vás uvedla do děje. S calinem jsme byly dost dobrý přátele. Bavili jsme se od školky. Ale jak mi bylo 13 jsme se odstěhovaly z Brna do Prahy.

"Pojď se mnou do bcku za klukama" řek když jsme si povídaly venku před klubem.
Nic jsme nestihla odpovědět a už me táhl dovnitř. Vešli jsme do dveří a me se naskytl pohled na bandu kluků. Měří kterýma byl i ten do kterého jsem narazila v hotelu. Ups.
"No takže tohle to je Marek, David, Willi a Petr" řekl mi calin a postupně ukázková na jednotlivé kluky.
"Kluci tohle je viki moje kamarádka" řekl
"Nazdarek" přišel ke me matek a dal mi do ruku kelímek s něčím co nevím co bylo. Ale bylo to dobrý takže jsme nic nenamitala. Šla jsme si snednou mezi calina a wiliho? Asi Jo nevím jména mi moc nejdou.

**
Cauky lidičky po sto letech druhá kapitola sice není nějak dlouhá ale tak snad se libi💗
Jinak asi bych vám mohla říct ze tady u toho příběhu nebudou kapitoly vycházet pravidelně spíš tak jak mám náladu.