Den jako každý jiný. Úmorné hodiny plné tlachání učitelů, kteří to s námi na konci roku už stejně vzdali. Škola mi nevadí, ale dnes je to tedy obrovská nuda. Profesorka zrovna začala vysvětlovat rozdíl mezi krystaly soly a cukru (nic lepšího mě nenapadlo :D), když vtom zazvonilo. Vysvobození! Problesklo mi hlavou. Konečně víkend. Ale na tenhle se těším ze všech víkendů nejvíc. Ptáte se proč? Naše rodina vlastní menší podnik, kde je shodou okolností i koncertní sál. A tak slovo dalo slovo a United5 u nás budou mít koncert. Nemůžu se dočkat! Budu mít vlastně takovou neviditelnou vstupenku i do zákulisí, jelikož budu dá se říct obsluha. A to vše jen díky mojí úžasné mamince. To ta to všechno zařídila.
Kluci mají přijet už zítra ráno. Koncert mají až v neděli odpoledne, ale chtějí se ubytovat a prohlédnout si město. A jelikož to tady neznají, tak jim budu dělat celodenního průvodce. Jupííí!
Kdyby vás nahodou zajímalo kde bydlím, tak bydlím ve městě Tisá. Miluju to tady.
Odpočítávala jsem hodiny, minuty, ba i sekundy. Nemohla jsem se dočkat večera, protože to znamenalo, že se vyspím a přijedou kluci. Čtyři hodiny, pět hodin, šest hodin. Bože, proč se ten čas tak vleče?! Když jsem zjistila, že pokud nezačnu něco dělat, tak se ukoušu nudou, tak jsem zapla notebook a na youtube si pustila United5 Diary. Pustila jsem si druhý díl, kde bylo jak vstávají.
Radil by som zobudit Mattyho, pretože Matty je taký malý medvedik, ktorý nechce vstávať.
Pousmála jsem se nad představou Mattyho jako malého medvídka. Bože Sabino, už ti to leze na mozek! křičelo na mě moje svědomí. Buď ticho! okřikla jsem ho a dál se věnovala videu. Zrovna se tam Mario snažil vzbudit Marthyho. Vypadalo to komicky. Celkem mi to připomínalo mě po víkendu. (ale vážně :D)
Ani jsem se nenadála a bylo devět. Mamka mě volala na večeři. Sedla jsem si ke stolu a začali jsme jíst. Dnes jsme měli špagety. "Tak co, jak se těšíš na zítra?" zeptala se mě mamka. Podívala jsem se na ni a se zasněným úsměvem odpověděla: "Hrozně moc mami. Děkuju že jsi tohle všechno zorganizovala."
"Ale to není nic. Ráda si taky někdy poslechnu písničky které poslouchá dnešní generace. Jen jsem zvědavá kolik přijde lidí."
"Jo to já taky. Ale doufám že hodně. Jsou vážně skvělí. Uvidíš sama."
"Dobře. Hlavně se na to vyspi. Zítra tě čeká dlouhý den. Máš připravené kam je vezmeš a co jim budeš říkat?" Mamka měla strach. Ale já to chápala. Sama jsem byla hrozně nervózní.
"Neboj mami, budu to sypat z rukávu."
"Ale ne že udeláš ostudu. Znáš se."
Usmála jsem se. "Ano mami, právě že znám."
Po této větě se mamka zasmála. Když bylo vše dojezeno, tak jsem sklidila všechno nádobí do myčky a mamka ještě skočila zkontrolovat pár věcí na zítra. Jako třeba jestli mají kluci na jejich záchodě toaletní papír. (já vím :D)
A já? Já si dala pořádnou sprchu, umyla si vlasy a připravila si oblečení na zítra. Jelikož má být horko, tak jsem zvolila bílé tílko a červené kraťasy. O botách jsem dost dlouho uvažovala, ale jelikož budu zítra hodně chodit, tak na žabky by to nebylo. A tak jsem ze skříně vyndala své nové Vansky červené barvy. Do batohu jsem si připravila mapu, foťák a do lednice si dala vychladit vodu. Když jsem věděla, že mám skutečně všechno hotové, tak jsem se konečně položila do postele. Na uši jsem si dala sluchátka a oddala se říši snů. Tedy alespoň jsem si to myslela. Už jsem zabírala, když vtom mi zapipal mobil. Oznamoval příchod nové zprávy na messengeru. Odemkla jsem mobil a podívala se kdo mi píše. United5! Bože můj! Otevřela jsem ikonku a začala číst. Ahoj, aj my se těšíme do Tisé a až poznáme nové fanúšky. A ano, aj na tebe. :) Takže zítra o pôl desáté u vâšho podniku? (sorry jestli tam jsou chyby, neumím moc dobře slovensky) Usmála jsem se a začala odepisovat. Ano, o půl desáté u nás před podnikem. Ubytujeme vás a poté si uděláme výlet po městě. Tedy pokud budete mít náladu. :) A i tobě krásný večer Mario! Poslala jsem zprávu a poté si dala telefon na nabíječku. Se sluchátky na uších jsem ležela a nechala se unášet tóny písničky Name in the sand. Po ani ne pěti minutách mi telefon oznámil příchod další zprávy. Odemkla jsem telefon a s úsměvem na rtech rozklikla ikonku United5. Jaj, prepáč. Aj tebe slniečko. Ale... Ako si ma spoznala? :O
Musela jsem se začít smát. Abych řekla pravdu, ani sama nevím jak jsem ho poznala. A tak jsem odepsala... Nevím, že by instinkt? :P Zprávu jsem poslala a čekala, jestli Mario odpoví. Po chvilce mi opět pípla zpráva. Rozklikla jsem ikonku a s překvapením zjistila že mi nepřišla zpráva ale fotka. Když se fotka načetla, objevila se tam fotka Maria s překvapeným výrazem. Byla to vtipná fotka. Ale zároveň mu to na ní hrozně slušelo. Rozhodla jsem se, že mu taky jednu pošlu. Ale ještě předtím jsem odepsala. Jej, díky mám novou tapetu... :'D :* A pak poslala svojí fotku kde se usmívám jak naprostý retard. Nejsem nijak hezká. Nebo alespoň já si to nemyslím. Když se u mojí fotky objevilo zobrazeno, znervózněla jsem. Ale chvilku na to přišla zpráva. Jaj, já také!! Lovely girl. :) Ko'lko maš rokov, smim-li sa opýtať. :)))
To mi vyrazilo dech. Já a roztomilá? Něco není v pořádku. Musím se ho zeptat. Já a roztomilá?? :'D Tak teda děkuju. A je mi 19 ;)... S velkou nervozitou jsem čekala na odpověď. Nemohla jsem usnout. Až zítra Maria uvidím, tak se budu červenat jako o závod. To vím jistě. Najednou mi zapipal telefon. Přímo jsem po něm skočila. Klepali se mi ruce. Ale i tak jsem rozklikla ikonku a začala číst. Ano, jsi roztomila. Wow, pekný vek. ;)... No už musím ísť. Zatial pa. A tašim sa na zitra. ;) Na chvíli jsem zapomněla jak se dýchá. Nevěděla jsem co mám dělat. Jestli se usmívat a nebo nebo se bát. Ale moje hlava se rozhodla pro tu první volbu. Začala jsem se smát jak totální blázen. Ještě štěstí, že mamka je stále dole v sále, jinak by na mě asi vážně zavolala Bohnice.
Když mě přešla vlna smíchu a bláznění, tak jsem si opět nasadila sluchátka a s nimi usnula. Zdály se mi sice krásné, ale za to nesplnitelné sny. Jako například že jsem byla členkou U5 a jezdila s nimi všude po koncertech... Nebo co víc, že jsem byla dokonce Mariova přítelkyně! Někdy bych asi vážně měla navštívit psychologa...
Tak doufám že tahle povídka bude mít úspěch. United5 zatím nejsou tak známí, ale vážně si zaslouží, aby se o nich vědělo. Kdyžtak si je najděte na youtube a pokud budete chtít tak i sdilejte. Budou jedině rádi. ;).. Kdo by se chtěl na něco zeptat, tak mi napište zprávu. A ještě jednou se omlouvám jestli tam jsou nějaké chyby ve slovenštině, ale moc ji neumím tak mě za to nezabijte :D Díky moooc :*;*
