𝔸𝕝𝕠𝕟𝕖

Kapitola 1.

Zdravím tě milý čtenáři, milá čtenářko a vítám u první kapitoly u tohoto příběhu, který mě napadl jednoho letního večera. Doufám, že se ti bude líbit stejně jako předchozí část. Předem ti děkuji za tvoji podporu/kritiku. Teď už jen zbývá uvařit si něco dobrého jako šálek kávy, čaje a popřát ti příjemné počtení. 

xAdBlacksoulx

_____________________________________________________________________________

,,Doprdele,"pronesla jsem, když můj pohled zamířil ven. To počasí si snad ze mě dělá legraci. Zrovna když jsme měli jít s Andym na náš klasický ranní běh. 

M: Vidíš taky to co já?

Poslala jsem mu sms s tím, že žádný běhání nebude a nakráčela si to do kuchyně, abych si připravila snídani.

A: No do háje! Tak půjdeme zítra princezno. Dneska dáme aspoň tu snídani, takže se nějak pěkně obleč a já tě vyzvednu ;) :*.

,,A. Tak vajíčka se ruší," zamumlala jsem si pro sebe a odložila pánvičku zpět na její místo a šla se připravit. Vzhledem k tomu, jaké je venku počasí slunko jen tak nevyleze. Takže...

,,Dobré ráno Mio," pozdravil mě můj bratr Fin.

,,Dobré Finneasi. Levou, nebo pravou?" zasmála jsem se a dostala od něj za to pohlavek.

,,Takže levou... jdu s Andym na snídani, a potom možná do města. Budeš tam chtít něco? Je mi jasný že vzhledem k tvé lenosti a počasí, si tam nezajdeš," provokovala jsem dál.

,,A ty by si neměla být tak hr s tím Andym. Víš co jsem ti říkal."

,,Bráško. Těší mě tvoje starost, ale nech to na mě ano? Děkuju," řekla jsem a vtiskla mu malou pusu na tvář.

O pár minut později

Naposledy jsem se podívala na sebe do zrcadla a s výsledkem byla naprosto spokojená.

,,Ahoj zlato. Sluší ti to," řekl když jsem nastoupila do auta a políbil mě. Andy patří k těm jedním z mála džentlmanů, kteří vylezou z auta a otevřou vám dveře, počkají než si sednete, a potom až si sednou oni. Miluju to na něm.

,,Ty taky nejsi k zahození," mrkla jsem na něj a zapla pás. Pustil na plno písničky a jeli jsme. To vždycky každý ví, že jedeme když jde z auta hlasitá hudba až tak, že by jste ohluchli.

,,Každopádně dneska budu muset ještě něco pořešit, než se večer sejdeme s nima," řekl z ničeho nic, když už jsme seděli za stolem a já si vychutnávala svý vysněný míchaný vajíčka.

,,A co?" zeptala jsem se a zadívala se na něj.

,,Jeden kšeft a nemůžu tě vzít s sebou, takže buď na mě počkáš, nebo půjdeš napřed," řekl.

,,Kšeft? Co zase prosím tě děláš? Andy...," chytla jsem ho za ruku a podívala se hluboko do jeho poměnkově modrých očí. ,,Já bych s tebou ještě nějaký ten pátek ráda byla. Už to, že na mě moje rodina kvůli jejich zasraný víře kašle mi stačí. Nechci přijít i o tebe. A jestli si myslíš, že jsem úplně blbá a pomalu ani nevím čeho se ty tvý prácičky bokem týkají, tak jsi na omylu," dořekla jsem.

Koukal na mě s velmi překvapivým výrazem.

,,No co. Myslel sis, že si tě nebudu nějak hlídat?"

,,T-to ne... jen jsem to nečekal. Mý ex bylo u prdele co dělám a kam, nebo s kým chodím."

,,To víme, ale já nejsem tvoje ex. Já jsem Mia, tvoje současná přítelkyně a nechci tě ztratit. Jsi skoro jediný koho mám," řekla jsem a měla jsem co dělat, abych se tím nedostala do deprese.

,,Dobře. Budu opatrný ano? Vyřídím to a hned pojedu," řekl a nahnul se přes stůl, aby mi vtiskl pusu na tvář. Cítila jsem, jak se červenám a s tím, jak jsem cítila jeho starost o mě, jsem se musela i culit jak měsíček na hnoji.

,,Dobře. Já vím, že chceš abychom měli peníze a zabezpečit nás. Jen... dá se to udělat i jinak a ...-"

,,Mio. Zlato. Víš, že jsem na tohle prostě upnutý a chci, aby jsi měla všeho dostatek. Slíbil jsem, že budu opatrný. Už o tom nechci slyšet ano?"

Jen jsem mu na to přikývla, protože dál o tom spekulovat by nemělo cenu.

Tak jsme tam v poklidu seděli, chvílemi se dívali jeden druhému do očí a já přemýšlela o tom, jestli má tohle zapotřebí.

Už teď jsem věděla, že když přijdu domů a budu čekat na večer, budu mít depresi. Prostě budu. Je mojí součástí, které se prostě nedokážu zbavit.

I když chci a snažím se...