(tenko pov)
Dnešek byl asi normální, no trochu normální, stejná ranní rutina, probudit se, připravit se, sbalit si batoh, jít do školy, bla bla bla, ale během matematiky se něco stalo.
"Ahoj třído, dnes máme nového studenta," vysvětlil učitel vcházející do třídy.
„Nový student? Nevěděl jsem, že je to možné," pomyslel jsem si, abych byl upřímný, všichni ve třídě byli překvapeni, bylo mi to vlastně jedno, ale když vešel tento takzvaný „nový student", veškerá pozornost byla upřena na něj, měl ostnaté bílé vlasy. a představil se jako dabi žádné příjmení jen dabi byl jedinečný přiznávám, ale byl normální kromě jména a piercingu ale den pokračuje normálně, skvělé.
po vyučování jsem se chystal jít ke své skříňce, když okamžitě k tomuto takzvaném člověku jménem 'dabi' přešla spousta dívek, všechny se ptali a byly docela hlučné, příliš hlučné na mě, začal jsem odcházet, když jsem ucítil na svém rameni ruku. Vyskočil jsem a otočil jsem se, abych viděl...dabiho?
"Uhh....ahoj?" Zmateně jsem řekl, jak se všech těch dívek tak rychle zbavil a proč šel ke mně přišel?
"Ahoj" řekl klidně a usmál se.
"Co chceš?" Řekl jsem, že z nějakého důvodu nejsem naštvaný, obvykle bych ho praštil, kdyby se se mnou někdo pokusil mluvit, ale tentokrát jsem to neudělal.
"No, vypadáš skvěle, tak jsem s tebou chtěl mluvit," řekl nakonec, já, skvěle? To je ale vtip
"Uhh..o-ok?" Nevěděl jsem, co mám potom říct, byl jsem polichocen, ale zároveň to bylo trochu trapné.
"Tenko!" Slyšel jsem v dálce hlas, vysoký hlas tóga. Ohlédl jsem se za sebe a samozřejmě tam byla.
"Vidím, že sis našel nového přítele! zapomeneš na mě?" Řekla našpuleným hlasem
"ne, samozřejmě že ne!" Řekl jsem a zvedl ruce na obranu
"Tenko co?" řekl dabi za mnou
"ano, máš problém?" Řekl jsem, že když jsem se na něj podíval, nemohl jsem říct, jestli si ze mě dělá legraci, nebo se prostě snaží zapamatovat moje jméno, řekl bych totéž v každém případě, takže na tom, co tím myslel, opravdu nezáleželo.
"Ahoj, já jsem Toga! Ty musíš být dabi, že? Tohle je můj nejlepší kámoš Shigaraki!" Řekla a ukázala na mě, zvláštním způsobem až mi to bylo nepříjemné, že někdo řekl moje jméno, nevěděl jsem proč, ale vždycky to tak bylo, jen se usmál, jeho úsměv byl podivně roztomilý od někoho, kdo vypadal tak zastrašující
"Jsem rád, že jsem tě poznal, sbohem na obědě," řekl Dabi
"sbohem~" řekla tóga svým normálním vysokým hlasem Neřekl jsem sbohem, je mu to vlastně jedno, jen chce udělat dobrý první dojem.
Seděl jsem u tógy u stolu s jejími přáteli, vždycky jsem se cítil nepříjemně, když jsem byl s jejími přáteli, jako bych tam nepatřil Toga a její přátelé se obvykle bavili o dívčích věcech, víte, o chlapcích, večírcích, líčení, normálních věcech Rozhodl jsem se, že tenkrát prostě půjdu k jinému stolu, prostě jsem ji nemohl vystát, samozřejmě, že to byla pořád moje nejlepší kamarádka a miluji ji, ale když jsou její přátelé, cítím se kolem ní nepříjemně, takže jak obvykle jdu k jinému stolu. zdá se však, že to nikomi nevadí
Posadil jsem se k prázdnému obědovému stolu a snědl jsem své jídlo. Ve skutečnosti jsem nevěnoval pozornost vnějšímu světu, dokud si někdo nepřisedl k mému stolu, přesněji řečeno dabi se posadil k mému stolu.
"Ahoj" řekl, podíval jsem se na něj zmateným pohledem.
1.) proč se mnou chtěl ze všech mluvit
A 2.) proč neseděl s „populárními dětmi" alias dětmi, které sem příjmuli protože měli doporučení
"ahoj" zamumlal jsem ve snaze nevšímat si ho, v pozadí bylo slyšet malé hlasy a šepot
opět to bylo normální, takže jsem tomu opravdu nevěnoval pozornost a on také ne, náš stůl byl tichý s hlasy ostatních z místnosti, dokud jsem ticho neprolomil.
"co tu děláš?" Zeptal jsem se "Říkal jsem, že se uvidíme na obědě, že?" ušklíbl se
"Dobře, viděl jsi mě, tak půjdeš k oblíbenému dětskému stolu nebo ne," řekl jsem, přestal se ušklíbat a na vteřinu vypadal zmateně.
"Ne, proč bych tom šel, všichni jsou tam jen spratci, kteří si myslí že jsou lepší než všichni ostatní," mávl rukou
"Oh, dobře?" Řekl jsem, že nejsem nejlepší v konverzacích, takže jsem vlastně nevěděl, co říct
"Uh..vypadáš...osaměle" řekl, bych že je to urážka, nazval mě osamělým, ale byla to pravda, takže mě to moc netrápilo
"No, asi jsem osamělý," odpověděl jsem jednoduše
z nějakého důvodu, i když jsem byl špatný v konverzacích, nechtěl jsem, aby tento rozhovor skončil, obvykle se cítím nepříjemně a chci, aby rozhovor skončil téměř okamžitě, ale tentokrát jsem to nechtěl.. chtěl jsem, aby pokračoval
Ale proč..?
To je pro část 1. Vše, doufám, že se vám líbilo a děkuji, že jste si to přečetli, také se omlouvám, pokud tam byly nějaké gramatické chyby, přeji dobrý den/noc
Počet slov: 792
ČTEŠ
Feelings |shigadabi|
Fanfiction[příběh není můj je to jen překlad] Shigaraki je student UA, který nebyl příliš populární, tím myslím, že vůbec nebyl populární, kromě tógy, ale většinu času se stýkala se svými přáteli. Jednoho dne přišel nový student nějak pozdě vpuštěný do školy...
