Spojeni duhou !

7.

Nemohla jsem tomu uvěřit . Proč ?! Co tady budu sama dělat ?! Vše se mi promítalo hlavou . "Nebudeš tu sama Meddie ... Bude tu Max a já " usmál se Alex a objal mě . "Děkuji ti , ale kde je Max ? " špitla jsem . "Odešel se provětrat hlavu víš ?!" dořekl a začal mě líbat . Nebránila jsem se a jeho polibky opětovala . Serval ze mě tričko a nakonec jsme byli oba nazí v posteli ..

*******

Probudím se v jeho obětí a leknu se . "Co tu děláš ?!" vykřikla jsem . "Klid Meddie .. Spali jsme spolu ." řekl klidným hlasem . "Co když to Max zjistí ?! Já jsem ,ale kráva !" brečela jsem . Alex vstal z postele oblékl se a pošeptal "Nic mu neřeknu a bude dělat jako , že se to nestalo dobře ?" . Přikývla jsem . Oblékla jsem se do letních šatů a sešla jsem do kuchyně . Max stálve dveřích a celý potrhaný a od krve seděl u kuchyňského stolu."Ty ... Ty jsi zase někoho zabil ?" lekla jsem se . "Ne napadli mě !" řekl skleslým hlasem . "Kdo ?!" optala jsem se ho . Neodpověděl a dodal "Ty jsi spala s Alexem že ?" vydechl . "Ne ! JAk tě to napadlo ?" řekla jsem a začala jsem se potit . "Slyšel jsem jak si v hlavě něco mumláš pro sebe . A ráno jsem vás viděl oba v posteli .. Nelži mi !" řekl zlým hlasem . Začalo mě bolet břicho a tak jsem zaběhla na záchod . Ano zvracela jsem . "Jsi v pořádku Meddie ?"optal se zdrcený MAx . "Není mi vůbec dobře .." usmála jsem se . "HAjzl ! Ublížil ti Meddie a pak se zbalil a odjel !!" křikl a pěstí rozbyl sklo od zrcadla . kousky se rozletěli a zranili mě . Podíval se na mě a pak zase na zem . "Víš , asi bych se měl zbalit a odejít !" klekl si ke mě a utíral mi slzy . Je to víc jak tři měsíce od našeho , teda alespoň mého poprvé a tak jsem si vlastně uvědomila , že týden po tom jsem ucítila něco , to něco byla nevolnost při ranním vstáváním . Časem mi začolo růst břicho a zvětšovat poprsí . Téhdy mi došlo , že jsem těhotná . Ano musí to být tak DALŠÍ těhotná patnáctka na světě . Nezlobila jsem se na něho , ale to , že měl odejít mě docela děsilo . "Nebudu ti v tom bránit Maxi , pokud to tak opravdu chceš můžeš jít" zvedla jsem se sešla jsem schody dolů k verandě . Max zamnou nepřišel déle jak půl hodinu a po chvilce vyšel i s kufrem a naposledy se na mě podíval svýma hnědýma očima . "Tak žij si tu sladce Meddie , beze mě ti bude lépe ." řekl a pokračoval v chůzi . "Maxi !" křikla jsem a vstala z venkovního gauče . "Ano ?" otočil se . Nechtěla jsem ho tím dítětem zatžovat a proto jsem řekla něco co bych nikdy neřekla "Měj se hezky a někdy přijeď".Kývnul a vzápětí nasedal do taxíku . Jakmile mi zmizel z dohledu , začala jsem brečet . Taková chvilka a jak to dokáže změnit život . Už v šestém měsici a o Maxovi jsem neslyšela ani slovo jakoby se po něm slehla zem . Což mě moc netěšilo když jsem byla sama . Neznala jsem jeho adresu ,ale věděla jsem , že on se vrátí a taky naděšel den kdy se vrátil .

*****

Někdo zaklepal na dveře . Očekávala jsem další návštevu moji kamarádky ,ale nebylo tomu tak . "Ahoj"opětoval mi úsměv ."A..Co tu děláš ?"koukala jsem škvírou aby neviděl moje velké břicho . "Mohu jít dál Meddie ?!" pousmál se a přistoupil blíže ke dveřím . Pustila jsem ho dovnitř a hned jak si mě prohlížel zastavil se na největší části co jsem teď zrovna měla . "To ?" ukazoval na moje břicho . "Ano to " usmála jsem se . "Kdo to ? sakra ?!" řekl a položil si ruku na pusu. "Ty " řekla jsem tiše .. "a jak dlouho?" řekl a vyděšeným výrazem v očích . "Je to už šestý měsíc " pohladila jsem ho po hrudníku .

Pokračovaní příště : Jak zareaguje Max ?!