'Reilly, něco tady máme. Volají nás!'
Reilly seděl za svým stolem a usilovně přemýšlel, když ho z toho Kassidy vytrhla.
'Co tam máme? Co se stalo?' zvedl hlavu, kterou měl opřenou v jedné dlani a zvedl se ze židle. Kassidy už přicházela němu s velice vážným výrazem opravdové policistky. Takový měla, když se stalo něco vážného. Naposledy před dvěma týdny, když při loupežném přepadení zemřel prodavač ve zlatnictví. Nštěstí se lupič ukázal jako jeho synovec, a ke všemu se přiznal...to byl ale rychlý případ.
'Sebevražda. Nějaký novinář nebo co. Máme tam hned jet.' Kassidy si už brala svůj červený, nový kabát, a rozhodila vlasy, které měla v kabátu. Reillyho zase oslnila svojí bonďatou hřívou, kterou si teď uvazovala do culíku. Pak mu ale došlo co řekla. Sebevražda? Podíval se na kalendář. Bylo 13. února. Nebylo by to nic zvláštního, kdyby...
'Reilly, startujeme!' Zvolala ode dveří, a v ruce držela klíčky od pocejního vyšetřovacího vozu.
'Jo..já jen...jo' rychle popadl sako co viselo za opěradlo jeho židle, a vyběhl za ní na chodbu.
'Máme nějaké bližší ingormace? Třeba způsob zabití nebo tak?' dohnal ji a za chůze si upravoval límec košile i saka. Skoro běžel. Ano, i takto uměla být Kassidy rychlá, podpatky nepodpatky, jak šlo o důležitý případ.
'Ano, řekli mi, že skočil z činžáku v severní čtvrti.'
Reilly se na okamžik zasekl a řekl :'Skočil z...' a poli ho studený pot. Ještě se tomu ale nechtěl poddávat, co když je to jen nějaká náhoda. Koneckonců, tomu se přesvědčí za pár okamžiků.
Došli k výtahu a sjeli do parkovací zóny, kde Kassidy hned našla firemní vozidlo a usedla za volant. Černou kabelku hodila dozadu na sedačky a připnula si pásy. Reilly už je měl tou dobou zapnuté a nedočkavě se vrtěl.
Cesta to byla poměrně dlouhá, ale možná to bylo tím, že byl Reilly tak nedočkavý. Když konečně dojeli do bloku onoho domu, truchu to tu poznával. A to bylo znepokojující.
'Detektivové Petersonová a Foster.' ukázala odznak policistovi, který jim vyšel vstříc. Reilly svůj také vytáhl, a ani se nepodíval na muže, který jim chtěl celou záležitost vylíčit. Rozhlížel se po budově, koukal nahoru a vedle a pak svůj odznak zase zastrčil do zadní kapsy jeho kalhot.
'Dobrá, tak tedy tudy.' řekl policista, když viděl, že dotektiv co přijel, ho neposlouhá. Obešli širokou budovu až do zadní špinavé uličky, kde bleskaly foťáky policejních doktorů a specialistů.
'Kdy k tomu došlo?' zeptala se Kassidy lékaře, který si balil věci do brašny opodál těla.
'Promiňte, jsem doktor Robbins. Dorazil jsem jako první, tak už to tu balím.' a podal jim oběma ruku. 'Stalo se to v noci, divím se, že nás volali až teď, je to totiž docela obydlená čtvrť. Navíc se tu tyhle věci tak často nestávají.'
'Kdo to ohlásil?' znovu se zeptala doktora.
'Sousedka, která šla s odpadky. Najdete ji v jejím bytě, policisté ji už vyslýchají. Ale je nad slunce jasné, že to byla sebevražda. Nechal v bytě totiž dopis na rozloučenou. Sice mu nikdo z nás moc nerozumíme, ale to už necháme na vás.' Usmál se doktor a zavřel brašnu, kterou doteď balil. 'Asi chcete vidět i tělo, že?' zadíval se na Reillyho, který pořád natahoval halvu směrem k tělu zakrytému černým pytlem.
'Ano, to bychom velice rádi!¨řekl Reilly a šel rychle k tělu a rozhrnul partičku fotografů.
'Pardon, už toho určitě máte dost. Nechte mě projít, pardon, promiňte.' Prodíral se davem. Ani nechápal, proč je u toho tolik fotografů a doktorů.
Odkryl igelit, a nemohl uvěřit svým očím. Odhodil igelit z celého těla, aby viděl na oblečení oběti. Měl na sobě zmuchlanou košili a neměl boty. Kravata se válela opodál. Zřejmě, když skákal, odlétla za letu, a pak znovu přistála vedle jejího nositele. Ale asi už si ji neoblékne.
Nějaká síla ho donutila obrátit tělo, zahlédl něco v zadní kapse kalhot. Tělo se s pár křipnutími obrátilo a z kapsy opravdu vykukoval kousek papírku. Podíval se dozadu, kde stála Kassidy. Pořád debatovala s doktorem. Vytáhl papírek který...vlastně to nebyl jen papírek. Byl v obálce. Trochu ji porovnal v rukách, a tužkou zde byl nápis :Odkaz. Schoval si papírek k sobě. Věděl, že tomu bude určitě rozumět víc, než ostatní tady.
'Promiňte pane, co to děláte? Stím tělem se nemě lo hýbat dokud nepřijdou...' zaslechl Reilly za sebou ale věěl co má dělat. Vytáhl zase svůj odznak a zeptal se chlápka, dalšího policisty :'Ano, už jsme přijeli. Už jste toho nafotili dost ne?'
'Omlouvám se. Chcete vidět ještě něco z místa činu?' zemtal se ho hned polisicta a Reilly chvilku přemýšlel. Vrátil tělo do původní polohy a zase ho zakryl. Nechápal, jakto že si nikdo nevšiml toho vzkazu v kapse, když tu bylo tolik lidí.
'Ano, chtěl bych se vlastně podívat, odkud skočil. Kass? Jdes se mnou?' obrátil se ke kolegyni a přišla dnešní další rána. Doktor ji zrovna dával svojí vizitku a oba se nějak podezřele chychotali.
'Tady vám napíšu i soukromé číslo, slečno, když si budete chtít popovídat o případu, nebo taky o něčem jiném!' začal doktor psát čísla na kartičku. Reilly se k němu vydal rázným krokem. Doktor sotva dopsal poslední dvě čísla když mu kartičku Reilly vytrhl z ruky, až mu vypadla i propiska.
'Ano, děkujeme, kdyžtak se ozveme, zatím nic víc nepotřebujeme!' a odvedl Kassidy od doktora. Ta te omluvně otočila směrem k doktorovi a pokrčila rameny a gestem naznačila, že zavolá.
'Co to děláš? Kam to jdeme?' zeptala se a orovnala si spodní část kabátu.
'Chci vidět místo, odkud skočil. A tys ani neviděla tělo!'
'Viděla. Nafotografiích. Doktor mi je...'
'Aha, doktor ti ukázal fotky a hned v tom máš jasno.' řekl ironickým hlasem a pořád ji táhl dál, až ke vchodu do budovy.
'Nepotřebuju vidět tělo, viděl jsi ho ty! Jsme tým, a taky jsem nějaké fotky získala. Mám je tady v kabátu!' a chtěla hrábnout do kabátu, když jíá Reilly skočil do řeči :
'Já ho viděl, takže fotky nepotřeuju.' Kassidy poznala, že je naštvaný. Sice tedy nechápala proč, jenom to tušila, a vlastně ji to docela těšilo. 'Ty žárlíš?' a hlasitě se zasmála. To už ale Reilly stoupal po schodech do patra s výtahem, kde ho pohotově přivolal.
'Proč tak spěcháš? Máme dost času...' loudala se za ním Kassidy. 'Navíc, proč to místo chceš vidět, máme ho tady na fotkách, podívej!'
'Ale to není to stejné! Fotky jsou super, ale já to chci vidět na vlastní oči.' a nastoupil do výtahu, který přijel. Kassidy skočila za ním.
'Jsi nějaký divný. Co je stebou? Na toho dotora se vykašli...bylo to je..'
'Na toho doktora kašlu. Tohle místo mi prostě něco...už jsem tady někdy byl!'
'Byl? Tys tu někdy byl? Kdy?' zeptala se hodně nechápavým pohledem a vystoupili z výtahu, na střeše domu.
Reilly se rozhlédl a opravdu strnul. K okraji budovy vedly už napůl zasněžené stopy, i když teď už nesněžilo. Stopy vedly jasně, s jasným cílem.
'Opravdu jsem tu už byl. Ve snu.'
