'Víte, Simmonsi, máte opravdu namále. Už jsem s vašimi výtržnostmi měl dost trpělivosti. Nehodlám přijít o další kšeft kvůli vašim báchorkám o tom, co by se mohlo stát!'
'Njesou to báchorky, kdybyste mě aspoň trochu pochopil, nebo mi dal aspoň šanci to dokázat! Má m několik důkazů a tohle jě vážně žhavá...'
'Jakých důkazů, prosímvás? Jediné DŮKAZY jak mi tu říkáte, jsou ve vaší hlavě. Myšlenky. Vymyšlené věci! My jsme důvěryhodný plátek, ne výmysli myšlenek našich redaktorů. A vy jím klidně můžete přestat být, když budete takto pokračovat. A teď zmizte. Běžte se věnovat věcem, o se opravdu staly. Linda vám dá téma, a vydejte se to terénu. A přineste hnotný důkaz, buďte od té lásky.'
Aiden Simmons chtěl ještě něco namítnout, ale když otevřel pusu, šéf hned zařval 'Ne! Prosím, tamhle jsou dveře. Nechci nic slyšet. Nebo to bude naposledy, co těmi dveřmi projdete!'
Aiden tedy vyšel ze dveří, a zabouchl za sebou. Byl to novinář, čtyřicátník, docela pohledný. Kdyby ovšem nebyl tak zanedbaný. Poslední dobou mu bylo jedno co si bere na sebe. Dneska neměl ani kravatu.
'Slečko Fowlerová, máte mi...'
'Slyšela jsem. Tady máte podklady a doopravdy se věnujte tomu, co máte. Víte, kolik jsme za vás paltila benzínu za ježdění mimo město? Tohle podnikejte se svým vozem, a ne se služebním.' vrazila mu do rukou lejstra k případu, kterému se následující měsíc měl věnovat.
'Výstavba parku pro psy? Vážně?' přečetl si na první stránce téma jeho nového článku.
'No co, co si stěžujete. Nejste žádná novinářská špice. A teď mám práci. Hlavně už nikam nejezděte. Jde to na moje triko!' a zabouchla za ním přísná sekterářka dveře.
Aiden se vydal do své kanceláře. Několik papírů se rozsypalo po koberci, na které on následně šlápl. Tento týden začínal vážně skvěle. Vlastně už několikátý týden takto začínal. A Aidenovi už docházelo, že není úniku. Jen jediná cesta, jak se vysvobodit z toho kola. Teď nešlo o vyhazov, který ho dnes málem potkal. Šlo o problémy, které se snažil vyřešit skrz práci. Myslel si, že jako novinář může svoje špatné zkušenosti a zážitky poslat do světa a varovat tak ostatní lidi, a v nejlepším potkat podobné jako je on. To by si ale musel založit vlastní kancelář. Aiden věděl, že tento projekt o psým parku už nedokončí.
___________________________________________________________________________
Už se dávno setmělo. Aiden přišel domů a mrsknul pracovní brašnou do křesla v předsíni. Do zdcarla se na sebe ani nepodíval. Věděl, že tam uvidí jen muže, který se neupravil už pěknou dobu. Uvolnil si kravatu a nechal ji volně viset kolem krku. Košili, kterou měl na sobě, nosil několik dní v kuse. Už si začínal všímat odpudivých pohledů v práci, ale to ho nezajímalo. Jen jeho projekt, který nedokončí. Musí ho dokončit někdo jiný.
Nejprve doufal, že černá magie, kterou jednou zkusil praktikovat, zabere, a on se svého problému zbaví. Na stolku v další místnosti zazvonil telefon. Aiden, si sundal boty stylem, že je mrsknul rovnou z nohou někam dozadu do zadní místnosti - ložnice.
'Simmons, kdo volá?' zeptal se otráveně a nalil si drahou skotskou na stolku vedle telefonu do široké skleničky na whisky.
'To jsem já, pane Simmonsi, mluvili jsme spolu o tom vašem problému. Víte, s těmi sny a tak. Přišla jsem tomu trochu víc na kloub. Ale asi se vám to nebude líbit.
'Á, slečno Belindo, na co jste přišla?' zeptal se a vhodil do pití pár kostek ledu. Nádoba s ledem též stála na stolku,k de byl i telefon.
'Můžete se toho problému zbavit! Vím jak, a naše sezení nebylo zbytečné, ale .. '
'Zbavit se ho? To je úžasné! Co mám dělat? Udělám cokoliv..!!' Aiden si sedl do křesla vedle stolku a přehodil si telefon na druhé ucho. Oči se mu rozzářily, když slyšel, že možná není už úplně ztracený.
'Jestli jste si teď pomyslel, že nejste až zas tak úplně ztracený, bohužel to není úplná pravda.' zklamal ho hlas na druhé straně. 'Musíte...se obětovat. Naše sezení bylo úspěšné, nejste už jediný! Našla jsem za vás náhradu. Ovšem, plně začne fungovat, až...'
'Rozumím...musím..se obětovat. Myslel jsem si to. Ale co ten chudák který...'
'Budu ho muset najít, nebo on najde mne. Nechte po sobě ale nějaký odkaz. Nejlépe ho ukryjte tam, kde ho bude moci najít jen váš následovník. Není to jednoduché, ale udělejte to ještě dnes. Nemám vůbec čas, nemohla jsem se vám dovolat!'
'To se omlouvám..'
'Ale já to chápu, asi bych taky neměla chuť brát telefony v tomto stavu. Je mi to líto Pane Simmonsi. Velice líto. Já..'
'Nemusíte nic říkat, bude to pro mě vysvobození. I když bych raději měl na vybranou. Takhle ale stejně dál nemůžu. Sbohem slečno. Děkuji za všechno.'
'Pane Simmmonsi...' ale Aiden už zavěsil. Vypil skleničku na ex a nalil si další, tentokrát mnohem plnější. Bez ledu. Zase na ex. Zasedl k psacímu stolu v druhém roku místnosti a na papír začal psát. Byl to jeho odkaz.
