Choť [John Sheppard/Todd] ✓

Bratrova choť

„Kolikrát mě ještě hodláš praštit?!" John se vyhnul Kennyho cvičnému noži jen tak tak, než by se mu stihl odrazit od středu hrudi. Vykryl ránu loktem a skrčil se, aby zabránil Druhému zasadit do něj další úder. „Hej! To stačí! Pochopil jsem to!" celý promočený od potu se předklonil a opřel si dlaně o kolena, vydýchávaje předlouhé dvě hodiny jejich tréninku, při němž ho Wraith ani trochu nešetřil.

„Pozvedni svou zbraň, člověče!" odhalil zuby na odiv a nepříjemně zaprskal, až se Sheppardovi postavily do pozoru veškeré chloupky na zátylku.

„To nemyslíš –" uchechtl se. Myslel, že si z něj Kenny utahuje, avšak o opaku ho ujistil jeho další výpad. „Do prdele, přestaň s tím už!" zaprskal, ustoupil, jenže Wraith kopíroval jeho kroky a nedovoloval mu odložit maketu zbraně. „Druhý..."

„Hodláš podobně fňukat, až na tebe zaútočí kdokoli, kdo tě bude chtít skutečně zabít?" vysmál se mu mimozemšťan. „Musíš se naučit předvídat, být připravený útočit, být neustále ve střehu a bdělý. Nesmíš dát nepříteli šanci se k tobě dostat na kratší vzdálenost –"

„Už trénujeme celou věčnost!" zanaříkal John. „Chci si odpočinout! Mám hlad, bolí mě záda a ty jsi kurva neporazitelný! Nikdy v životě se mi tě nepodaří srazit s tvou výdrží!"

„Člověče, při souboji s Wraithem nejde o výdrž, doufal jsem, že už jsi to během našich lekcí pochopil!" vrčel, už měl těch Sheppardových připomínek a nářků dost, ačkoli to nemohl říci nahlas. Velitel mu věřil, že pomůže jeho choti obstát v boji, a i kdyby měl veškeré své síly věnovat do tohoto nedoceněného tréninku, budiž. Za celých osm tisíc let, během kterých znal velitele, bojoval vedle něj bok po boku jako jeho bratr ve zbrani, ho nezklamal a nehodlal s tím začínat.

„Zopakujeme si teorii, než budeme pokračovat."

„Druhý..."

„Pět zranitelných míst. Wraithové mají pět zranitelných bodů, jejichž zasažením docílíš potřebného výsledku svého úsilí. Jaké to jsou body?" divil se, že s tím pozemšťanem má tolik trpělivosti, jiní jeho příbuzní by to už dávno vzdali.

„Ke-"

„Jaké?"

„Hch, fajn! Krmný orgán, výběžek mezi osmým a devátým páteřním obratlem, zadní elytra, prohlubeň po pravé straně krční páteře, ústřední nervová páska."

„Výborně." Pochválil ho Kenny. „Pokud vynechám poslední bod, co mají zbylé věci společné?"

Sheppard pohodil nechápavě hlavou, jasný důkaz toho, že si bude z Toddova Druhého opět utahovat. „Že by to byly části těla?" Kdyby měl Wraith lidštější chování, udeřil by se teatrálně do čela a povzdechl si – takto na bruneta jednoduše ostře zíral.

„Netušil jsem, že nervová soustava není součástí těla." John se cítil jeho sarkasmem pobouřen, než ale stihl cokoli namítnout proti jeho výroku, usadil ho Kennyho sardonický pohled. „Wraithové jsou nejzranitelnější zezadu, to je také důvod, proč se málokdy ke komukoli obracíme zády, mimo našich soukmenovců, se kterými jsme spojeni myslí a dokážeme předvídat, co udělají ještě před tím, než to skutečně udělají. Zpravidla se mezi sebou posádka jednoho Úlu ochraňuje navzájem, ale tobě stačí vědět tento základ pro boj na blízko."

„Super." Udělal smutný obličej. „Už můžu jít?"

„Ne, řekl jsem, že si projdeme teorii a pak budeme pokračovat."

„Jak dlouho ještě?"

„Jak dlouho bude třeba, člověče!" vrčel, postavil se do útočného postoje a muži nezbylo nic jiného než se smířit s tím, že čas na odpočinek skončil. „A teď se braň!" John zpevnil sevření na rukojeti své cvičné zbraně a zrcadlově opakoval kroky svého soka, který z něj nespouštěl své jantarové duhovky a v půlkruhu ho obcházel, zkoušeje odhalená a snadno dostupná místa. Sheppardovi došlo, že způsob, jak se odsud dostat, je v poražení Kennyho, a i když věděl, že to nebude vůbec snadné, byl připravený mu dokázat, že ho alespoň trochu vnímal a jeho rady si bral k srdci.