The Elements Of Love (Czech Version)

✧.*PROLOG✧.*

Ležím v nemocnici po 20 hodinách čirého pekla.

Dozvěděla jsem se, že můj nejbližší člověk je půl roku oženěný a jeho žena má za měsíc porodit holčičku, stejně, jako jsem právě teď porodila já.

Jeho dceru, Eleonoru Dovellovou.

Vypadá přesně jako já, dokonce má i pár blonďatých vlásků. Ale její oči jsou naopak přesná kopie Fabiána.

Bledě modré, ale u zorničky jde přesně vidět jasně šedé kolečko. Doufám, že oči budou jediná věc, kterou po něm zdědila. Třeba ani to ne a její oči v dospívání změní barvu.

Pořád se sama sebe ptám: Byla to chyba? Ale odpověď ke mně nepřichází. Kdybych věděla, že se chystá oženit a já jsem byla pouze zábava na pár dní, kdy jsem se do něho stihla zamilovat, nikdy by se to nestalo. Nikdy bychom spolu ani nebyli. A teď s ním mám dítě.

Na rodný list jsem jeho jméno napsat musela, jinak bych musela podstoupit složité papírování. Ale ani to nepomohlo a stejně jsem si vysloužila pár pohledů a otázek co tu dělám sama.

Příjmení jsem Eleonoře naštěstí mohla nechat svoje. Potom, co Fabián udělal, bych jí ani jeho nenechala.

Je jenom otázkou času, kdy se sem dostaví. A já se bojím, jak dlouhá ta otázka je.

✼ ҉ ✼ ҉ ✼

O 2 roky později

Dnes jsou Eliny druhé narozeniny. Není možné, jak ten čas utíká. O znamínku žádná zmínka a já jsem za vodou. El bude moct žít normální život a nestrachovat se jako já.

Život v našem světě je o hodně těžší než v Tempu, nemohla jsem najít práci, ale díky našetřeným penězům ještě z mých mladistvých let jsem byla schopná nám zařídit podnájem v 2+1 bytu, hezky si ho zařídit a rozmazlovat El.

Nakonec jsem si práci našla, ale musela jsem dát El do předčasné školky, což jí, jak vidím, vůbec nevadí. Zvykla si, a navíc si už i našla kamarádky, dvojčátka arabského původu.

Jedna věc mě na nich zaujala, obě dvě měly znamínka. Jejich rodiče jsem ještě nepotkala, ale znamená to, že jsou buď ve stejné situaci jako já anebo se prostě rozhodli žít život tady a ne tam. Možná i kvůli tomu si s El padly do oka a něco je drží dohromady.

Jenom čekám na chvíli, kdy se mě El začne vyptávat na tatínka. Jsem velice zvědavá na to, co jí na to řeknu.

Fabián mi poslední dobou nedá spát, protože se vůbec neozval. To znamená jenom jedno: odešel z našeho světa do druhého a žije si tam spokojený život se svou manželkou a skoro stejně starou dcerou, jak je El. Zatímco já tady už druhým rokem čekám, jestli se mi ozve s otázkou, proč mu přišel rodný list s mým jménem na něm.

Občas mě napadá otázka, jestli mu vůbec přišel, protože pořád nedokážu uvěřit tomu, že se o svoji prvorozenou dceru vůbec nezajímá.

✼ ҉ ✼ ҉ ✼

O 8 let později

Je 7.7. 7:07 ráno, když jdu El s dortem v ruce vzbudit a přitom si všimnu něčeho na jejím rameni. Má tam znamínko. Ne ledajaké znamínko, ale znamínko ve tvaru hvězdy, stejné jako na mém rameni. Takhle pozdě je to něco neobvyklého.

Přejedu po něm svou volnou rukou, ale El se začne probouzet. ,, Dobré ráno, desetiletá princezno! Přej si něco!" snažím se ignorovat pocit strachu, který mi vyrostl v břiše a nasadím veliký úsměv.

,,Co se dě-" zastaví se, protože si všimla dortu se svíčkou, zakryje si pusu překvapením, zapřemýšlí nad přáním a potom svou svíčku sfoukne s velkým úsměvem na tváři.

,,Děkuju moc mami, doufám, že se moje přání splní." její oči zazáří jako vždycky a já bych se mohla rozplynout. ,,Narozeninová přání se vždycky plní." ujistím ji s úsměvem a její tvář se rozzáří ještě víc.

Potom přijde její oblíbená otázka v každý narozeninový den: ,, Kdy mi přijde popřát tatínek, mami? Přijde konečně tento rok?" Můj výraz se změní a Eleonora si toho hned všimne ,, Určitě ti zase poslal dopis, zlato. Půjdeme se tam po snídani podívat, ano?" přijdu si za tohle blbé lhaní hrozná, ale nemůžu jí do očí říct, že její tatínek ani neví, že se narodila.

A teď už ani neví, že jeho dcera zdědila další jeho vlastnost, bude umět ovládat element, což znamená zápis na Arwen, školu elementů.

Doufala jsem, že svého otce nebude muset nikdy poznat a zakrývala to hloupými lžemi a posíláním falešných dopisů, aby měla pocit, že se o ni otec aspoň trochu snaží, ale díky hvězdě na svém rameni bude na Arwen muset nastoupit, a kdo ví, jaký život ji tam čeká.

Nejradši bych tam svoji malou holčičku neposílala vůbec. Mohla by žít klidný život tady, stejně jako já. Užila by si dětství s tamějšími kamarády a nemusela by se ode mě stěhovat. Roky však utečou jako voda a všechno to brzy přijde.

Jediná věc, za kterou jsem ráda, je, že tam úplně sama nebude. Protože jsou Amira s Aminou stejně staré jako El, mohly by se do Tempu dopravit dohromady. Jejich geny se taky nezapřou. Pokud jim tedy kamarádství vydrží, budou v tom spolu.

,,Mamii, dopis přišel!" poskakovala nadšeně po kuchyni El. Usmála jsem se na ni. Jsem ráda, že ji aspoň takhle můžu učinit šťastnou, když to její otec nedokáže.

,,Tatínek mi píše, že se snad brzy uvidíme. Můžu mu odepsat, že by mohl přijet a zůstat tady s náma?" V očích jí tančí jiskřičky štěstí, a proto, že má narozeniny jsem jí odpověděla, že určitě ano.

Kdyby tak sama věděla, že její dopis pomalovaný pastelkami a popsaný jejím dětským písmem Fabiánovi nikdy nepřijde a taky, že se tady určitě neobjeví.  

︵‿︵‿︵‿︵︵‿︵‿︵‿︵︵‿︵‿︵‿︵︵‿︵‿

ahooooj lidi!!! nekteri z vas si zadali nas pribeh v cestineeee, takze tady je!!!!! 

doufame, ze treba oslovi i nove tvare, ktere si TEOL nemohly precist kvuli anglictine :(

samozrejme dekujeme vsem, kteri jakkoliv podporuji nas pokus o sdileni TEOLu tady na wattpadu a delejte to porad stejne jako doted!!!

anglicka verze ma uz skoro 150 precteni, tak snad ji ceska verze co nejdriv dozene!!

jeste jednou diky za podporu a snad se vam pribeh libi💗💗

v&b