Peříčko se ráno probudila ještě před svítáním. Vylezla z doupěte měkkých tlapek. V raním šeru neviděla žádnou kočku, která by se probudila tak brzo. Šla se podívat k hromadě s úlovky. Bylo tam posledních pár myší, tak si jednu vzala a šla si ji sníst k doupěti. Dnes, jak už jí předchozího dne řekla Hvězdná, ji čeká lovecká hlídka.
,,Peříčko?" ozvalo se někde zpoza ní, ,,Ty už jsi vzhůru?" byl to Kámen, jeden z nejmladších ostrých tlapek.
,,Jo, nemůžu se dočkat až půjdu na svůj první lov." odpověděla nadšeně.
,,Jo, taky jsem se na svůj první lov těšil. Toho dne jsem bohužel nic neulovil. Jsem lepší v boji. " řekl Kámen.
,,Víš, já se možná trošku bojím "
,,Čeho?"
,,Že něco zkazím, a že nic neulovím"
,,Neboj se. Já taky nic neulovil, a vidíš, naučil jsem se to, a nikdo mi za to kůži nestrhal. Jsi šikovná kočička po své matce. Ta se stala ostrou tlapkou ve velmi mladém věku, a všechno jí perfektně šlo. A běž se potom zeptat Motýlka, jestli něco na svém prvním lovu ulovila. " uklidnil ji.
,,Děkuji. Nechceš jít na lov s námi?"
,,Moc rád. Ale nebude to vadit Hvězdné?"
,,Ne, nebude. A můžeme vyrazit hned" ozvala se Hvězdná, když vycházela z doupěte ostrých tlapek. Přívětivě se na ty dva podívala, a hlavičkou jim pokynula směrem k východu z tábora.
...
,,A co budeme vlastně lovit? " zvídala Peříčko.
,,No, než vystoupá slunce nejvýš, tak králíky, a potom až do večera, tě budu učit plavat a lovit ryby." mňoukla Hvězdná.
,,To zní jako hodně práce, na její první den, ne? " ozval se Kámen.
,,Jo, doufám že je po své matce. Ta se učila rychle," odpověděla Hvězdná. Vedla je po vřesovišti směrem k lesu.
,,Takže, co cítíš, Peříčko?" otázala se Hvězdná své měkké tlapky.
Peříčko zavětřila. Cítila stejnou sladkou vůni, jakou cítila když ji přišla navštívit Chrpa. Cítila králíka, a slabý pach veverky.
,,No, nejvíc cítím Chrpu,..." nestihla dopovědět.
,,Chrpu? Myslíš, mou učitelku?" ptala se Hvězdná.
,,Jo, proč?"
,,Jak jsi poznala její pach?"
,,No, před pár dny mě navštívila ve snu.. "
,,Ve snu? Ty máš sny od hvězdných?"
,,No, to byl první... "
,,Měla bys o tom říct Prášce. Každopádně, co dalšího cítíš?"
,,Králíky, zvětralý pach veverky... A hlídku."
,,Správně. Dokázala bys mi říct kde se ta hlídka nachází?"
Peříčko se zamyslela, znovu nasála vzduch a pak jen ukázala packou: ,,Tamhle za tím hřbetem. Tam je hranice?"
,,Ne, hranice je až na konci tamtoho lesa. Zítra se tam půjdeme podívat."
,,Takže teď, tě naučím lovecký postoj..."
...
,,Mám ho! " zvolala Peříčko. Po několika marných pokusech konečně ulovila králíka!
,,No vidíš! Ulovila jsi ho. To jsi úspěšnější než já!" chválil ji Kámen.
,,Teď si to schováme tamhle k tomu kameni, a později se pro to vrátíme." mňoukla Hvězdná, a nesla tam své tři myši a králíka. Kámen ulovil dvě myši, hraboše a jednoho králíka. Všechno to schovali a zamířili k jezeru.
Jezero bylo obrovské. Peříčko je první den venku z tábora, a nikdy jezero neviděla. Byla to obrovská vodní plocha, s ostrůvkem uprostřed. Nad vodní hladinou létali ptáci a spousta hmyzu. Občas zahlédla pár kapek vystříknout, když z vody vyskočila ryba.
,,Tak, zatím budeme lovit jen u břehu. Takhle si stoupneš do vody, a budeš stát opravdu dlouho. Nesmíš se pohnout, aby tě ryby neviděly. A potom, až k tobě nějaká připluje, tak to musíš správně načasovat, a takhle máchnout packou do vody, aby ryba vyletěla na břeh. Jednoduché, ne? " zavtipkovala Hvězdná.
Peříčko si popošla k vodě. Skočila do vody, až to vyšplíchlo všude kolem, a Hvězdná i Kámen byli rázem mokří. Okamžitě zase vyskočila a vypískla: ,,Ta voda je mokrá a... Studená!"
Kámen pobaveně zavrněl, a v očích se mu objevily jiskřičky. Hvězdná nad tím jen zakroutila hlavou, a pokynula jí, ať pokračuje v lovu.
Peříčko tedy znovu vlezla do vody, tentokrát pomaleji. Za chvilku už stála nehybně po bříško ve vodě. Její béžový ocásek sebou mírně cukal, jak byla napjatá. Za chvilku k ní připlula ryba. Všechny svaly na jejím těle se napjaly. Pak se jen rozmáchla... A ryba už sebou cukala na břehu. Peříčko rychle vyskočila, aby rybu zakousla, a ta nemohla utéct.
Peříčko radostně vypískla. Povedlo se jí chytit rybu na první pokus. A ještě tak pěknou! Z radosti skákala ve vodě, a pokud předtím byli všichni mokří, tak teď asi přišla potopa. Kámen tomu však učinil přítrž. Skočil Peříčku na záda, a přišpendlil ji k zemi. Respektive ke dnu. Peříčko se ani nestačila leknout, a už měla tlamičku plnou vody. Snažila se z pod většího kocoura dostat, a jakmile se jí to podařilo, uháněla ke břehu. Vykašlávala vodu, a i když to bylo nepříjemné, klidně by si to zopakovala. Kámen se mezitím taky dostal z vody.
,,Jako koťata!" mňoukla s předstíraným pokáráním Hvězdná, taky celá mokrá, ,,myslím, že by to pro dnešek stačilo. Naučím tě plavat jindy."
Peříčko si vzala svůj šupinatý úlovek, a spolu se svými společníky se vracela do tábora. Po cestě se ještě stavili pro své úlovky z vřesoviště.
...
Toho večera Peříčko sladce usínala po náročném dni. Všichni jí pochvalovali její úlovky. Asi je opravdu po své matce.
