Peříčinka se probudila do slunného dne. Do školky pronikly sluneční paprsky, a tak rychle vyskočila a utíkala ven ze školky. Přitom nechtěně šlápla své matce - Peruti - na bílý ocásek. Doufala že ji nevzbudila a utíkala dál. Vždyť dnes se má vrátit Spadlý lístek, aby se stal ostrou tlapkou! Je to jediné Břízino kotě, které přežilo kruté období bezlistí a začalo svůj výcvik jako měkká tlapka..
Na mýtince uprostřed tábora, bylo takhle brzy jen opravdu málo koček. Ve vchodu do tábora spatřila mourovatou hlavičku Břízy. Na mýtince pak několik ostrých tlapek něco probíralo. Poznala mezi nimi Drápku, Prouda a Rudého. Proud byl její otec.
,,Peříčinko, kde jsi?! " volala vystrašeně Peruť. Až moc se o ní bála, myslela si, že není připravená stát se měkkou tlapkou. Ale opakovat jí pořád dokola, že každý byl jednou kotě, ničemu nepomáhalo.
,,Jsem tady" mňoukla směrem ke školce. Ustrašená matka hned vyběhla ven.
,,Nesmíš mi takhle utíkat. Co kdyby tě ukradlo káně? Nebo sokol? Na to jsi nepomyslela? " hubovala jí.
,,Vždyť už jsem skoro měkká tlapka!" protestovala Peříčinka.
,,Skoro neznamená úplně! " mňoukla Peruť a vrátila se zpět do školky.
Peříčinka zamířila k doupěti starších, tam se vždy dozví něco zajímavého. A navíc na ni nikdo nekřičí.
,,Dobré ráno Motýlku, dobré ráno Jednoouško. " pozdravila je, když vešla do starého pařezu. Starší si tu udělali opravdu pohodlné a odolné doupě.
,,Ahoj Peříčinko, co že tak daleko od školky?" zeptal se vesele Motýlek. Ten dobrou náladou překypuje i v období bezlistí. Podle toho také dostal své jméno.
,,Chci nějaký příběh," na chviličku se zamyslela a pak vyhrkla ,,Jak se má matka stala ostrou tlapkou?"
,,Peruť? To ti bylo opravdu zvídavé kotě. Hned jakmile se stala měkkou tlapkou, chtěla se všechno naučit. Lovecký postoj i bojové dovednosti. To víš, ihned jsem začal s výcvikem - byl jsem její učitel - a ona se velmi rychle učila. No, a potom, jednoho dne, se rozhodla, že půjde prozkoumat Chodby. Skalák ji tam přijal a poslal ji dál. Myslel si totiž, že už se má stát ostrou tlapkou. Všichni jsme ji tu v táboře hledali, a potom se v klidu vrátila za úsvitu dalšího dne, a oznámila nám, že dokončila svůj výcvik. Tehdejší velitel - Lípák se byl zeptat Skaláka. Ten mu to potvrdil, a jelikož Peruť všechno dobře uměla, tak se stala ostrou tlapkou. Nejmladší v historii kmene. Ale ať tě nenapadne to po ní zopakovat. Tehdy měla štěstí že nepršelo " vyprávěl Motýlek. Peříčinka se zájmem poslouchala.
Najednou si něco uvědomila. Káně měl pravdu! V noci opravdu pršelo. Cítila tu vlhkost ve vzduchu. Spadlý lístek se nevrátí. Její tok myšlenek však přerušil zvuk z mýtinky. Žalostné zaúpění jedné z matek. Břízy.
