Jsi jen můj!

Narozeninový speciál

možná se divíte, proč to tu je... no včera jsem měla narozky :D Huray! :D no a tak jsem  se vám rozhodla dát dáreček v podobě do příběhu příliš nezasahující, ale neobvyklé kapitoly... neboť-tady si představte bubny pls :D - tuto kapitolu nahlédneme do zákoutí mysli Zayna, Liama, Nialla a zcela překvapivě Louise, který zde také má narozeniny... :D ani kdybych to plánovalo nevyšlo by to lépe :D jen jsme se trochu sekli s ročním obdobím... menší chyba matrixu :/ no neva... are you ready? July Christmas startují právě teď a tady! :D prosím o komentíky a hvězdičky-pokud se líbilo :D

soo, let's start! :D

Niall

Sledoval jsem jak Harry i Zayn odchází každý na jinou stranu... docela mě zaráželo, že spolu vydrželi tak dlouho aniž by se pohádali. Chudák Lou... tenhle rok měl dost velký plány a všechny do jednoho mu skazila ta nehoda... Raději jsem se vydal do odletové haly, kde jsem, opět, musel strávit dvě hodiny čekáním na letadlo do Dublinu. 

O dvě hodiny později*

" Čau prcku!" Na letišti na mě čekal můj starší bratr. Na chvíli jsem vypustil z hlavy Louise, Zayna i Harryho... byl jsem prostě se svým starším bráchou! To bylo to hlavní...

Cesta domů proběhla v klidu. Sakra! Jak mi to ale chybělo. Co chvíli jsme s bráchou vtipkovali, dělali si ze všeho srandu. Bylo to jako před mým odjezdem do L.A. jen já, brácha s spousta starých hitů...

" Jakej vlastně je tvůj nevlastní brácha?" jeho dotaz mě trochu zarazil.

" Myslíš Louise?" jen kývl a dál se věnoval řízení... " Lou je fajn... jen teď to má těžký... nemohl ani do Anglie, kvůli nehodě..."

" Jaký nehodě?" nakrčil lehce obočí. Tohle bude trochu složitější.

" No, když se vracel z práce, tak do něj nějakej opilej blbec najel a Louis kvůli tomu skončil v nemocnici... bylo to strašný. Víš, co je zvláštní?" ani se nestačil nadechnout a já už pokračoval " Lou si z nějakého důvodu myslí, že jsem tam jel s ním... ale já byl ten den úplně jinde. Je to zvláštní... a Harry ho v tom ještě podporuje." zakroutil jsem nechápavě hlavou.

Louis

" Notak chlapečku... bude legrace. Jen si hezky obleč tuhle sukýnku a k tomu tyhle pěkňoučký podvazky..."

" A-ale j-já ne-nechci!" Malý Louis stál uprostřed místnosti silně páchnoucí po dezinfekci. Před ním stál muž oblečený jako Louisův doktor.

" Chceš se snad stát doktorem ne?" naklonil se k Louisovi, který málem přestal dýchat... Odpovědí mu bylo rychlé kývnutí... " Tak se taky musíš trošku snažit. Dobrý doktor musí znát potřeby svých pacientů... Takže si to obleč a půjdeš pomoct několika lidem od jistého bolestivého problému." Louis se chvíli rozhodoval... chtěl se stát doktorem... tak moc, že to snad ani víc nešlo. Nakonec zjistil, že to oblečení není v rozporu s žádným z jeho pravidel a sen stát se doktorem je každým krůčkem blíž...

Nakonec na sebe tedy natáhl to podivně a nevábně vypadající oblečení. Doktor ho spokojeně sledoval... Čeho si ale malý Louis nevšiml byl úšklebek, který se tomu muži rozlil po tváři. Nemohl tehdy přeci vědět, že ten muž není doktorem... Co může pětileté dítě zmoct proti dospělému muži?

" Tak chlapče... jsi Troy, že?" Louis se zamyslel. Jeho druhé jméno bylo Troy... takže ano byl Troy... Kývl mu v kladnou odpověď a než stihl dodat, že Troy je jeho druhým jménem muž se opět rozhovořil...

" V té místnosti...kam vkročíme je strašně moc pacientů s jedním problémem. A jen ty jim můžeš pomoci..."

" Nevypadá to tu jako v nemocnici..."